Uvědomili jste si, jak hodně Vás ovlivňují zážitky z dětství? Když poslouchám své klienty, dost často bych řekla: „Škoda, že neexistuje škola pro rodiče o tom, jak vychovávat své děti.“
V poslední době zjišťuji čím dál častěji, jak je důležité naše dětství a zážitky z něj i to, co se pak děje v dospělosti. Např. u prezentací - když se chystáme něco prezentovat a najednou zjistíme, že je to pro nás velmi těžké a v některých případech téměř až nemožné (v některých situacích to dokonce přerůstá do fobie).
Příběh ze života.
Někdy je důvodem nezkušenost a chce to nácvik a praxi, ale někdy je důvod jiný. Jako příklad uvedu mou klientku Eriku, která jako malá holčička měla ve školce vystoupení a moc se na něj těšila. Vystoupila na pódium a začala říkat veselé věci, obecenstvo se smálo a skvěle bavilo a holčička měla nesmírnou radost z toho, jak získala pozornost a jak jí nakonec všichni tleskali.
V jeden moment si ale všimla své maminky, která stála ve dveřích, pozorovala situaci a kroutila hlavou, styděla se za dceru, která „šaškovala“, a byla z jejího vystoupení nesmírně zklamaná.
S paní Erikou jsem se setkala v jejích téměř 50 letech a říkala mi: „Já nemohu mluvit na veřejnosti, je mi tolik let a nejde to, chodila jsem na různé kurzy a efekt nebyl dobrý.“ Postupným povídáním jsme se dostaly ke zdroji potíží. Zafixovala si, že „když vystoupím a promluvím, budu trapná“. Je to vlastně naše omezující přesvědčení.
Další příběh klientky Jany na kurzu komunikace při mém vysvětlování, jak nás výchova rodičů ovlivňuje, se klientka zasekla a rozlítostnila. Výuku jsem přerušila. Po krátkém rozhovoru jsem zjistila, že ji maminka měla několik let ve třídě jako její třídní, a aby si ostatní děti nemyslely, že jí nějak jako své dceři nadržuje, neustále ji okřikovala. Paní Jana to tehdy vnímala i jako zesměšňování.
Postupně se stresovala a obávala promluvit na hodinách, a i když se hlásila, matka ji nevyvolala. V současné době si paní Jana hledá práci a obává se vyjádřit svůj názor, prezentovat se, má obavy, jak zvládne pracovní pohovory.
Závěrem:
Dost často se jedná o nechtěné a neuvědomované chování ze strany rodičů, které ovšem bohužel nesmírně ovlivňuje děti. Podobných situací je daleko více a v různých oblastech např. finance, pocity "nejsem dost dobrý" atd. Ti si to zapamatují a v dospělosti se jim tato zafixovaná vzpomínka vrací. Dost často ani nevíme, kdy a co se vlastně stalo.
Moje doporučení:
Minulost nezměníme, ale v současnosti už máme možnosti s tím něco udělat a tak ovlivnit naší budoucnost. Je zbytečné se omezovat či vyřazovat ze skvělých pracovních příležitostí. Vhodnější cestou může být individuální práce (ať už s koučem, nebo jiným specialistou), než se pustíte do nácviku samotné prezentace. Na začátek můžete využít i kurz Zvládání trémy při mluveném projevu.
Přeji krásný den,
Zdenka
E-book: Kaizen- chci změnu
Kurzy: www.edux.cz
Podcast: Zdenčin pokec
Youtube: Startujeme změnu
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním – děkuji.
V poslední době zjišťuji čím dál častěji, jak je důležité naše dětství a zážitky z něj i to, co se pak děje v dospělosti. Např. u prezentací - když se chystáme něco prezentovat a najednou zjistíme, že je to pro nás velmi těžké a v některých případech téměř až nemožné (v některých situacích to dokonce přerůstá do fobie).
Příběh ze života.
Někdy je důvodem nezkušenost a chce to nácvik a praxi, ale někdy je důvod jiný. Jako příklad uvedu mou klientku Eriku, která jako malá holčička měla ve školce vystoupení a moc se na něj těšila. Vystoupila na pódium a začala říkat veselé věci, obecenstvo se smálo a skvěle bavilo a holčička měla nesmírnou radost z toho, jak získala pozornost a jak jí nakonec všichni tleskali.
V jeden moment si ale všimla své maminky, která stála ve dveřích, pozorovala situaci a kroutila hlavou, styděla se za dceru, která „šaškovala“, a byla z jejího vystoupení nesmírně zklamaná.
S paní Erikou jsem se setkala v jejích téměř 50 letech a říkala mi: „Já nemohu mluvit na veřejnosti, je mi tolik let a nejde to, chodila jsem na různé kurzy a efekt nebyl dobrý.“ Postupným povídáním jsme se dostaly ke zdroji potíží. Zafixovala si, že „když vystoupím a promluvím, budu trapná“. Je to vlastně naše omezující přesvědčení.
Další příběh klientky Jany na kurzu komunikace při mém vysvětlování, jak nás výchova rodičů ovlivňuje, se klientka zasekla a rozlítostnila. Výuku jsem přerušila. Po krátkém rozhovoru jsem zjistila, že ji maminka měla několik let ve třídě jako její třídní, a aby si ostatní děti nemyslely, že jí nějak jako své dceři nadržuje, neustále ji okřikovala. Paní Jana to tehdy vnímala i jako zesměšňování.
Postupně se stresovala a obávala promluvit na hodinách, a i když se hlásila, matka ji nevyvolala. V současné době si paní Jana hledá práci a obává se vyjádřit svůj názor, prezentovat se, má obavy, jak zvládne pracovní pohovory.
Závěrem:
Moje doporučení:
Minulost nezměníme, ale v současnosti už máme možnosti s tím něco udělat a tak ovlivnit naší budoucnost. Je zbytečné se omezovat či vyřazovat ze skvělých pracovních příležitostí. Vhodnější cestou může být individuální práce (ať už s koučem, nebo jiným specialistou), než se pustíte do nácviku samotné prezentace. Na začátek můžete využít i kurz Zvládání trémy při mluveném projevu.
Přeji krásný den,
Zdenka
E-book: Kaizen- chci změnu
Kurzy: www.edux.cz
Podcast: Zdenčin pokec
Youtube: Startujeme změnu
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním – děkuji.
