Chcete uspět u výběrového řízení na vytouženou pracovní pozici? Připravujete se na důležité obchodní jednání? Jdete někam, kde potřebujete zaujmout?
Je to už dávno – jde o zážitek z doby, kdy jsem poprvé nastupovala do své nové profese po škole bez zkušeností.
Možná Vás můj příkladinspiruje. V době, kdy jsem končila VŠ, nebylo běžné mít ve firmě personalistu a jedna akciová společnost se rozhodla, že je na čase takovou pracovní pozici vytvořit. Končila jsem ekonomii, na kterou jsem se dostala tzv. vylučovacím způsobem (kam se dostanu, na co se nehodím a v jakých oborech je možné po skončení školy najít uplatnění). Zbyla ekonomie.
Rozhodovala jsem se kam dál a říkala si: „Chci dělat psychologa nebo něco podobného.“ Tehdy mi rodiče řekli, že to opravdu není dobrý nápad... Uvažovala jsem: „Dobře... Vždyť se k tomu můžu někdy vrátit a splnit si sen...“
Když jsem končila školu,
našla jsem inzerát na pozici personalisty. Řekla jsem si, že to zkusím. Začala
jsem číst velké množství zahraniční literatury v AJ o personalistice a
zjišťovat, jak to funguje jinde, jak vést pohovory, databáze, jaké by v nich
měly být informace atd. Tehdy ani angličtina nebyla na takové úrovni, jednoduše
jsem moc chtěla.
Pak přišel den D a setkala jsem se s ředitelem společnosti. Zeptal se mě: „Jak si představujete práci, kterou budete na této pozici vykonávat? Jak začnete? Jakou máte představu o činnostech? Co by mělo nově vytvořené oddělení přinášet dalším divizím?“ A já odpovídala – byla to kombinace mých představ z předchozího čtení, mých vlastních myšlenek a toho, co umím a zvládnu. Pak jsem odešla a neměla jsem představu, jak to dopadlo. Viděla jsem, že tam chodilo poměrně dost zájemců a většinou přibližně o 20 let starších.
Za 3 dny jsem měla
telefonát: „Vybrali jsme Vás a nastoupíte za měsíc.“
Byla jsem opravdu překvapena. Časem jsem se zeptala, proč jsem byla vybrána
zrovna já a z kolika zájemců. „Měla jste reálnou představu, co chcete dělat,
odpovídala i našim představám a chtěla jste řešit potřeby lidí a ne je jenom
analyzovat a rozebírat atd. Převážná část měla nerealistickou představu a druhá
část byli převážně psychologové s jinou představou. Výběrového řízení se
zúčastnilo něco přes 40 účastníků.“
B yla jsem nadšená! Bylo to
první zaměstnání, renomovaná společnost (z mého tehdejšího pohledu), uspěla jsem v konkurenci mnoha
dalších zájemců a ta práce byla přesně to, po čem jsem v danou chvíli toužila.
Závěrem:
Soustřeďte se na sebe, nepřemýšlejte o druhých, jací jsou či nejsou, ale přemýšlejte o tom, jaké máte šance vy. Hlavně se nesrovnávejte! Věnujte pozornost tomu, co chcete dosáhnout, a dobře popřemýšlejte, co by daná pozice zahrnovala. Zkuste udělat i něco navíc.
Moje doporučení:
Věřím tomu, že pokud něco opravdu chcete a vynaložíte pro to i velké úsilí, máte šanci uspět. Prioritně jsem se zaměřila na náplň té práce a na to, co má přinášet lidem, a proč ji chci dělat. Ne na to, že chci uspět. Máte podobnou zkušenost, že jste po něčem toužili a povedlo se to? Napište mi.
Hezký den,
Zdenka
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte tak i ostatním – děkuji.
Je to už dávno – jde o zážitek z doby, kdy jsem poprvé nastupovala do své nové profese po škole bez zkušeností.
Možná Vás můj příkladinspiruje. V době, kdy jsem končila VŠ, nebylo běžné mít ve firmě personalistu a jedna akciová společnost se rozhodla, že je na čase takovou pracovní pozici vytvořit. Končila jsem ekonomii, na kterou jsem se dostala tzv. vylučovacím způsobem (kam se dostanu, na co se nehodím a v jakých oborech je možné po skončení školy najít uplatnění). Zbyla ekonomie.
Rozhodovala jsem se kam dál a říkala si: „Chci dělat psychologa nebo něco podobného.“ Tehdy mi rodiče řekli, že to opravdu není dobrý nápad... Uvažovala jsem: „Dobře... Vždyť se k tomu můžu někdy vrátit a splnit si sen...“
Pak přišel den D a setkala jsem se s ředitelem společnosti. Zeptal se mě: „Jak si představujete práci, kterou budete na této pozici vykonávat? Jak začnete? Jakou máte představu o činnostech? Co by mělo nově vytvořené oddělení přinášet dalším divizím?“ A já odpovídala – byla to kombinace mých představ z předchozího čtení, mých vlastních myšlenek a toho, co umím a zvládnu. Pak jsem odešla a neměla jsem představu, jak to dopadlo. Viděla jsem, že tam chodilo poměrně dost zájemců a většinou přibližně o 20 let starších.
Závěrem:
Soustřeďte se na sebe, nepřemýšlejte o druhých, jací jsou či nejsou, ale přemýšlejte o tom, jaké máte šance vy. Hlavně se nesrovnávejte! Věnujte pozornost tomu, co chcete dosáhnout, a dobře popřemýšlejte, co by daná pozice zahrnovala. Zkuste udělat i něco navíc.
Moje doporučení:
Věřím tomu, že pokud něco opravdu chcete a vynaložíte pro to i velké úsilí, máte šanci uspět. Prioritně jsem se zaměřila na náplň té práce a na to, co má přinášet lidem, a proč ji chci dělat. Ne na to, že chci uspět. Máte podobnou zkušenost, že jste po něčem toužili a povedlo se to? Napište mi.
Hezký den,
Zdenka
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte tak i ostatním – děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat