středa 30. července 2014

Všedné zážitky, které nás nesmírně obohacují

Chci změnu - blog osobního rozvojeKdyž cestuji jinak než obvykle, sbírám různé zážitky. Potkávám různé lidi a seznamuji se. To mě na tom docela baví. Pak mám pocit, že jsem měla den delší než obvykle. 

Hlavně jde o to, že daný den byl pro mě jiný, daleko bohatší na nové podněty. Tak jsem se vydala na firemní trénink autobusem do Tábora.

Firma byla v blízkosti nádraží, takže super. Řekla jsem si, že využiju čas v autobusu a něco si na výuku přečtu. Měla jsem s sebou i nějakou novou publikaci k tématu - skvělé, čas strávený cestováním ještě využiju. Publikaci si prohlédnu a bude dostatek času a klid.


Jaké však bylo moje překvapení, když pan řidič po výjezdu z Prahy spustil rádio s hlasitou hudbou ve stylu filmu Vesničko má středisková a hrály hity, které jsem už dlouho neslyšela. Navíc to není můj šálek kávy. K mému překvapení si začal i prozpěvovat. Hudba zněla velmi hlasitě, rozhodně se nešlo soustředit na nic. Vyzýval cestující, že si můžou taky prozpěvovat, což mě udivilo.


Všem u předních dveří při vstupu se omlouval, že vzadu reproduktor nefunguje. Já si v duchu říkala, proč ten nefungující reproduktor není nade mnou. Nakonec jsme zvesela a za zpěvu dojeli do Tábora.



Na začátku cesty jsem přemýšlela, zda jsem si měla či neměla stěžovat, nakonec jsem to vzala jako krajovou exkurzi, a navíc, když jsem viděla to jeho naladění, nechtělo se mi jít do sporu a cestující na dané lince to asi znali. Podle výrazů v jejich tvářích jim to nevadilo. Brali to jako běžnou záležitost nebo alespoň mi tak připadali.

Napadlo mě, proč dopravce prodává na daný spoj jízdenky, možná by byly vhodnější vstupenky. Každou chvíli jsem očekávala nástup nějakých dam v krojích. Holt jiný kraj, jiný mrav.


Závěrem:

Já se přenesla do jiného času. Možná i lehce zavzpomínala na staré hity rodičů. Holt vidět někoho v takovém nadšení, to bylo docela neobvyklé. Nazpátek jsem se rozhodla jet raději vlakem a doufala jsem, že tam žádné novinky nezavedly.

Moje doporučení:

Je na vás, jak se zachováte v dané chvíli. Já jsem si sama pro sebe z tohoto zážitku odnesla to, že si velmi dobře budu pamatovat tuto cestu jako něco netradičního a vymykajícího se z běžného cestování. Rozhodně tím nezanevřu na takový druh cestování. Spíše budu čekat, kdo přetrumfne tento můj zážitek.


Přeji Vám hezký den,

Zdenka

E-book: "Kaizen - chci změnu"

Koučink: www.kouc-koucink.cz

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.


pondělí 7. července 2014

Žijete opravdu svůj život nebo podle druhých?

Milujte příběhy? jste zvědaví, jak dopadnou? Já ano:) Před více než rokem jsem se dostala ke knize od Miltona Ericksona (psychoterapeut spoléhající se také na "nevědomé učení"). Myslela jsem si, že ji nepřečtu nebo že bude těžká. Nakonec jsem ji četla a hltala jednotlivé příběhy, tak jako jeho studenti, kterým byly určeny.

Nevím ani přesně proč, ale v hlavě mi utkvěl jeden příběh dvou manželů.

Pán se věnoval psychoanalýze a podnikal v dané oblasti již dvanáctým rokem. Jeho manželka mu vedla záznamy a kancelář. Zajímavé bylo to, že oba měli svého psychoanalytika a pravidelně již několik let využívali jeho služeb.

Když přišli za Ericksonem, chtěli řešit své manželství a krizi, která u nich probíhala. Oba je vyslechl a zeptal se jich, zda navštívili místní horu. Ne, nebyli na ní. A co botanická zahrada, navštívili jste ji někdy? Ne. Pána tedy poslal M. Erickson na kopec a paní do botanické zahrady.

Na další den se setkali a položil jim otázku, jaké to bylo, vylézt na ten vrchol, pro pána a jaké to bylo, strávit den v botanické zahradě, pro paní. Pán byl nadšen, sděloval své zážitky a říkal, že se tam rozhodně vrátí, paní byla v zahradě, byla otrávená a znuděná.

Další den došlo k prohození úkolů, paní lezla na kopec a pán vyrazil do zahrady. Reakce byly podobné: pán byl nadšený a paní popisovala, jak při každém kroku nadávala, že se nechala přesvědčit k takové věci. Už si nemá nechat vnucovat to, co nechce.

Milton se jich zeptal: „A co byste dělali, pokud byste měli příležitost rozhodnout se sami, kam půjdete? Zkuste to.“ Pán se vrátil opět do botanické zahrady a paní opět lezla na kopec. Tím jejich terapie skončila. Když se pak vrátili domů, oba si nechali čas na promyšlení, co dál s jejich životem. Oba šli za psychoterapeutem a dali mu výpověď. Paní došla za advokátem a požádala o rozvod. Teď už jsou rozvedeni.

Co objevili?
Pán i přesto, že dlouho podnikal, měl ve svých pracovních věcech nepořádek, protože je uklízela manželka a neměla k tomu vztah. Manžel se zajímal daleko více o pacienty než o manželku. Oba si mysleli, že jsou šťastni. Paní se snažila vyhovět manželovi, dělala, co musela. Ale nebyla to její volba. Uplynulo hodně let.


Závěrem: 

Paní se dívala na svůj život z jiné perspektivy a pochopila, jaké to je, dělat něco, co vás nebaví a co vás nesmírně nudí. Došlo jí, že už má všeho dost. Pán našel znovu motivaci žít a vnímat věci kolem sebe. Dal svoji kancelář do pořádku. Teď jsou šťastni.

Moje doporučení

Vnímejte svůj život. Věřím, že učení se přes příběhy jiných je skvělá věc. Příběhy mají skvělou vlastnost, že rozvíjejí naši fantazii a my hledáme souvislosti směrem sami k sobě a většinou právě ty pozitivní. 

Takže poslouchejme a přemýšlejme, zda náhodou neslyšíme v nějaké trošku jiné podobě právě ten náš příběh. Pokud přemýšlíte o změně v životě, zkuste můj e-book "Kaizen - chci změnu".

Přeji Vám hezký den,

Zdenka


Youtube: Jak nastartovat změny
E-book: Kaizen - chci změnu
Podcast: Zdenčin pokec - podcast úspěšných


Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.

Linkwithin.com

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...