Jaké máte na sebe nároky?

Uvažujete  o výstavbě či předělávce rodinného domu a přitom máte svojí stálou práci?  Přemýšleli jste  vůbec o tom, jak to budete všechno zvládat? Co rodina? Kolik času jí budete věnovat?

Získali jste práci, po které jste toužili? Těšíte se na uplatňování svých nových nápadů?  Najednou zjišťujete, že sice nové nápady máte, ale vlastně nikoho nezajímají a končí v šuplíku. Situace Martina. Co se pak děje? Nadměrná nuda a nevytíženost vede k vnitřním nesnesitelným pocitům.

Příběh ze života č.1 
Martin velmi aktivní člověk, kterého práce těší a baví, naopak nemá využití a je z toho časem zcela unavený a vyčerpaný. Přemýšlí téměř až pro několika letech, co s tím udělá, zda si najde zaměstnání, ve kterém bude tvůrčí nebo si ještě zkusí ve firmě promluvit s nadřízeným o tom, jak se cítí a o čem přemýšlí. 

Příběh ze života č.2 
Ve své profesi zjišťujete, že se stáváte věkem jedním služebně nejstarším? Přemýšlíte, že když bude v práci reorganizace, že pravděpodobně vzhledem k věku a nižší aktivitě budete jedním z prvních, které uvolní? Pracovní situace Karly. Karla se vnitřně trápí, nechce se svěřit manželovi, rodině a stále odpoutává pozornost někam jinam. V práci si změny její nálady všimli i kolegové a nechápou, co se s ní děje. Vždyť zatím jí nikdo nic navenek neřekl ani neprojevil žádnou nespokojenost s jejím výkonem.

Jedna technika, která nám pomáhá opět nalézt zdroje:) Viz. video.

Co oba příběhy spojuje? 

Společnou odpovědí na tyto otázky je vysoké vlastní očekávání,  ať už je to v osobním životě nebo v práci. Někdy je to nadměrné zatížení toho, co po sobě chceme a ignorujeme. Naše očekávání toho, co zvládneme je přehnané.

Ignorujeme i ty situace, kdy naopak se "nudíme" jako v případě Martina a vnitřně si úplně sžíráme či Karly, která vnitřně zpracovávala své myšlenky a přesvědčení toho, co se bude dít. 

Závěrem:
Myslíme si, že zvládneme věnovat práci, rodině, do toho stavět či přestavovat dům, mít čas na sebe, kamarády a na své koníčky. Časem zjistíme, že to není možné, že nemáme tolik energie na všechno. 

Vypovídá postupně i naše tělo. Dočasně ignorovat některé signály zvenku se nám daří, ale do momentu, kdy nám vypoví tělo, ať už nevolností, nespavostí, bušením srdce nebo příznaky totálního vyčerpání začneme chápat, že situace je vážná. Podobné v situacích, kdy jsme velmi aktivní či naopak spíše pasivní a energie máme dost nebo situace, kdy nás naše vlastní myšlenky o tom, co by se mohlo stát vnitřně ničí a odebírají nám energii.

Moje doporučení:
Uvědomte si, když nastupujete do nové práce, jaké je Vaše očekávání a nakolik se plní. Pak se rozhodněte co uděláte, zda si s někým promluvíte, vyhledáte jinou pracovní příležitost atd. Vnitřní trápení a ignorace různých příznaků vede pouze ke zhoršení stávající situace. Zamyslete se nad tím, jaké máte na sebe nároky, jak si chcete rozvrhnout vlastní energií - ta je omezena, zbavte se svých iluzí o práci a vztazích. Je to jaká si prevence syndromu vyhoření. 

Věnujte se aktivitám, které Vám dodávají energii, odpočinek a radost. Pokud nejste spokojeni v práci, promítne se do partnerského života i naopak. Někdy pomáhá si utřídit myšlenky s někým neutrálním. Zkuste kamarádku či kouče.

Mějte se hezky,

Zdenka

Ïnstagram: Zdenkatkouč
Ebook: Kaizen- chci změnu
Koučování: www.kouc-koucink.cz

Pokud se Vám článek líbil - sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběrům článků. Děkuji.