Jak se mi život otočil o 180 stupňů

Jak dlouho to ještě vydržet? Je tohle opravdu všechno, co život nabízí? Tyto otázky jsme si kladli oba s partnerem. Padlo rozhodnutí.

Ta myšlenka změny už přišla daleko dříve, ale realizovat jsme ji mohli začít až na konci roku 2018. Začnu od začátku, abyste mi porozuměli.

Asi jako většina lidí i my jsme běželi krysí závod. Chodili do práce, spláceli hypotéku několik let. Já sice volnost měla, ale můj partner tak úplně ne. Pracoval 19 let v jedné firmě jako manažer IT oddělení, hodně stresu, převážně duševní práce, v průběhu noci únava a pomalu už přicházející vyhoření. 

Jedno jsme věděli – potřebujeme doplatit hypotéku, čímž bychom zmenšili finanční zátěž i riziko. Díky tomu větší volnost. Pak přišel náš den D – splatili jsme hypotéku. 18. 12.18 se náš život změnil.

Prodali jsme byt, kde jsme bydleli 19 let. Přestěhovali jsme se do podnájmu. Až se všechny dokumenty vyřeší, začínáme novou etapu života – cestování po Evropě obytným vozem. Máme v plánu cca 30 zemí, takže máme co plánovat:). Teď už se dostáváme do fáze hledání a shánění karavanu. 

Toužíme si nějakou dobu vyzkoušet žít jinak, volně, i když máme v plánu pracovat. 

Máte nápad na spolupráci? Napište mi do e-mailu. Něco společně vymyslíme.

Těšíme se na to, že potkáme nové lidi, ochutnáme různá jídla, nasajeme mořský vzduch a vyzkoušíme jiný životní styl.

Chceme žít naplno. Stejně jsme pojmenovali i náš nový společný web Život naplno. Uvědomili jsme si, že čím jsme starší, tím rychleji život utíká. Jsme ve věku, kdy dítě odrostlo, jde vlastní cestou a my to cítíme tak, že máme dostatek chuti pro objevování světa.

Jsme plni očekávání, pomáhám si s filozofii Kaizen, učíme se dělat postupně změny, abych si zvykla na velkou životní změnu.

Zajímalo by vás sledovat s námi tyto změny a naši cestu? 

Zveme vás na web i na zatím můj instagramový profil Zdenkakresli. Buďte našimi čtenáři, fanoušky. Jaká je vaše oblíbená země? Napište mi do komentáře:)

Mějte se fajn. Zdenka

Koučink: www.edux.cz/koucovani

Tréninky: www.edux.cz 
Kresby: Zizitom
Instagram: Zdenkakresli
FB: Zizitom
Youtube: Jak nastartovat změnu

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním – děkuji. 

Jak najít opět cestu k sobě?

Jak najít opět cestu k sobě? Zkuste dělat věci JINAK! Věci, ve kterých jste dříve byli dobří vám najednou nejdou? Nedaří se vám? Máte všeho plné zuby? Zkuste to JINAK.

Třeba i tím, že odcestujete si můžete namasírovat své ego! Jak? Dozvíte se níže. Jeden tip i od Ludmily Vráželové host mého podcastu. 

Začněte se usmívat, přestaňte ztrácet svou energii (díky únavě, stereotypům), hýbejte se, seznamujte a třeba si i kreslete! Všeho jsem nechala a na pár dní odjela...vrátila jsem se jako nový člověk!

Dovolenou teď? Nemůžu! Nemůžu prostě odjet a nechat všechny rozdělané věci...rozdělané. Nemůžu...! Pokud přesně tohle odpovídáte svým kamarádům a rodině, kteří vám radí vypnout, prostě ZASTAVTE. Slyšíte, kolik záporů je v předešlém souvětí? Nemůžu, nemůžu...ale proč nemůžete? 

A co když vám řeknu, že když si dáte pár dní volna (nebo odcestujte i na delší dobu) a všeho necháte, vrátíte se nejen plní energie, ale také plní nových nápadů a zážitků, najdete nové řešení a s prací pohnete zásadně rychleji? 

Přesně tohle jsem nedávno udělala já a uvědomila jsem si spoustu věcí, třeba že: 
- cestování pomáhá vidět a vnímat věci kolem nás jinak, 
- v jiné zemi zjistíte, že věci, které u nás čelí kritice jsou tam dokonce i výhodou (ať už se jedná o modely krásy, vkus atd. ), 
- ochutnáte jiná jídla a okusíte aktivity, které běžně neděláte,
- ujasníte si co chcete a kam dál jděte,
- uvědomíte si radost ze života a krás kolem sebe,
- stanete se kreativnějšími díky odpočinku,
- načerpáte energii na každodenní starosti, vrátíte se sami k sobě
- seznámíte se s novými lidmi... 
- a spousta dalších bonusů:)

Úsměv, pohyb a příliv nové energie = spokojenost na všech frontách. 
Už taková maličkost, že potkáte usměvavé lidi a vy sami se usmějete, vás dokáže změnit - budete se cítit lépe a změníte své působení na lidi. 


Pokud se k vám osvěžující myšlenky pořád nedostávají, rozhýbejte je! Dejte si do těla a uveďte do pohybu nejen sebe, ale i své myšlenky. Zastavení dost často znamená následné zrychlení.  


A kdy naposled jste vy zkusili udělat věci JINAK? Může se jednat o cokoliv jiného. Já začala i kreslit a s odstupem času vnímám přidanou hodnotu toho, co dělám i v kurzech, koučování, ale i ve svém životě:) Stal se ze mě takový chrlič nápadů:)


Půjčím si citát Džaváharlál Néhrú: „Žijeme v nádherném světě, který je plný krásy, půvabu a dobrodružství. Těch dobrodružství, která můžeme prožít, je bez konce, pokud je hledáme s otevřenýma očima.“

Cestování je moc fajn. Napsala jsem e-book na toto téma „Jak žít naplno a pracovat odkudkoliv". Je to i taková cesta nazpět k sobě. Kam plánujete vyrazit? Zkoušíte nové aktivity? Svěřte se mi a inspirujte další lidi:)

Krásný den všem přeje 

Zdenka

Kurzy: www.edux.cz 
Koučink: www.kouc-koucink.cz
Ebook - změna: Kaizen- chci změnuNašli jste pro sebe inspiraci? Dejte vědět i svými kamarádům. Připojte se k mým odběratelům blogu nebo Youtube kanálu Jak nastartovat změnu.

Nalaďte se na přítomný okamžik

Ráda jezdím na dovolenou do oblastí, kde je mimořádný klid. Takovou oblastí je pro mě Srbsko tím, že nemá moře a léto je tady mimořádně teplé je tady v těch menších městech a vesnicích téměř nulový turistický ruch. Přesto stále zachovalá příroda. Nejedná se o atraktivní lokality s množstvím lidí, což mě těší a pobyt tam si užívám.

Takové prostředí je ideální na relaxování a útěk z města, když vás přepadají pocity, že potřebujete dobít vnitřní baterky.

Je to čas být jednoduše sám se sebou. Takové místo bych doporučila lidem jako prevenci syndromu vyhoření, stress management anebo těm, co hledají odpovědi na některé životní otázky. V každodenní rutině je těžké být sám se sebou a koncentrovat se na své pocity a emoce.

V rámci kurzů osobního rozvoje a koučování od klientů často poslouchám „tak rád bych dělal nějakou stupidní práci na poli či zahradě, abych nemusel přemýšlet.“ Místo, kde si mohu vychutnat přítomný okamžik a nikam se neženu, vnímám dokonale přítomnost. 

Užívám si hlasů ptáků, dívám se na čápy, jak nalétávají do svých hnízd, pečují o mladé, poslouchám v dáli kukačku a pozoruji, jak létá hmyz a broučci na kytkách.  Sedím na břehu jezera a sleduji žáby, je jich tady hodně, vodní hady a tak, co všechno nám příroda poskytuje.

Jelikož jsme na vesnici v Srbsku, tak se seznamuji s domácím zvířectvem jako prasátka, slepičky, kohout - viděla jsem druh, který vyzobává údajně na zahradě ze země klíšťata... Jmenoval se Perro. Je to kohout.

Vypadal jako dokonalý tanečník samby nebo nějakého latinsko- amerického tance. Hned mě okouzlil. Dokonce slyší i na jméno. Tak jsem ho zavolala, sednul si ke mně na lavičku. Mohla jsem ho hladit. Jsem typické městské dítě, a tak objevuji. Vypadal nádherně. Byl celý černý, vzadu peří, které mělo modrý odstín. Jedním slovem fešák. A měl kamarádku Bellu.

Zkrátka sedím, jen tak s ním a zakazuji si jakékoliv myšlenky. Jdu se projít a koukám po lidech. Jsou srdeční, mají velikou chuť dělit se o své zážitky a já poslouchám a poslouchám. Nakonec, co mi zbývá, když jazyku rozumím tak na 50%. Za to je to skvělý trénink na pozorování řeči těla a neverbálních znaků. I když nerozumíte, hodně věcí si domyslíte a v zásadě to vůbec nevadí.


Trénujete schopnost naslouchat a pozorovat, což je velmi užitečné. V jazyce, ve kterém dokonale rozumíme, občas některé informace jednoduše vypouštíme. Osobně používám pojem, že občas si zapínám svůj filtr. Dívám se na oblohu a pohyb mraků, které se pomalu plouží. Představuji si, co vytvářejí jednotlivé mraky za obrazce a vymýšlím jich co nejvíce. Přítomný okamžik je krásný. Hodně lidí žije v minulosti nebo v budoucnosti. Škoda.

Závěrem: Ať už děláte cokoliv, soustředěnost na přítomnost vám pomáhá koncentrovat síly, a tak je můžete maximálně využít. Sedněte si na lavičku, k vodě či někam na louku a pozorujte co nejvíce detailů kolem vás.

Objevili jste něco nového? Kde se právě nacházíte vy? Co vidíte kolem sebe? Jakou barvu mají stromy, obloha či květy? Jak vypadá cesta domů z práce? Potkáváte na ní stejné lidi anebo pokaždé nové? Kolik detailů si pamatujete? Třeba už se v takové formě nezopakuje.

Moje doporučení: Vychutnejte si přítomnost, je skvělá. Soustřeďte svoje síly a vjemy právě na ni. Může vás uchránit od obav z budoucnosti či nepříjemných pocitů z minulosti. Nic nejde vrátit, proto si to užívejte. Kdy jste takto odpočívali vy? Napište mi. "Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života.", Robert Fulghum      

Přeji Vám krásný den,

Zdenka

Twitter: zdenka_t
Kurzy: www.edux.cz
Ebook: Kaizen - chci změnu
E-book: Digitální, nezávislí a volní
Koučink: www.kouc-koucink.cz
Užitečný článek? Podělte se o něj se svými známými na Twitteru, Facebooku a jinde. Děkuji.

Jak opět získat sílu a energii?

Jak dosáhnout vnitřní klid? Ráda bych se podělila o to, co může být naší vnitřní ochranou před světem, lidmi, problémy, únavou a emocemi a co je nám dostupné, jenom na to občas zapomínáme.

1) Ticho. Je docela těžké vůbec dosáhnout ticha. Když žijeme ve městě, slyšíme tramvaje, sanitky, venkovní křik dětí nebo večer lidí vracejících se z hospody. Mně to připadá podobné jako s meditací; je docela umění někdy se odpoutat od myšlenek a jenom se soustředit na dýchání a sám na sebe a na to, jak v klidu funguje naše tělo. Naordinujte si ticho a zastavte se na okamžik!

2) Hudba. Tady to závisí na žánru, jaký kdo má rád. Někdo se chce uklidnit, jiný zase nabrat energii a radost z nově připravovaného jednání a jiný se chce jenom odreagovat od problémové situace a bláznivě tančit po pokoji a na chvilku přestat vnímat realitu dne. Ideální je propojit tanec i zpěv. Je jedno, zda umíte zpívat či ne, pokud vám to pocitově dává to, co potřebujete. Možná bych jen brala ohledy na sousedy či další lidi kolem vás, pokud nevíte, jak to máte se svým hudebním nadáním.

3) Rozhovor. Platí: sdílení problému = poloviční problém. Někdy stačí, když si nás někdo jenom vyslechne a nesoudí, neradí, co a jak, pomůže jen ta možnost vyslechnout nás bez souzení. Někdy i jen to, že formuluji nahlas a pojmenuji to, co mě trápí, stačí k tomu, abych si ujasnil a utřídil myšlenky.

4) Oslava či narozeniny. Pokud patříte mezi extrovertní typy a energii vám dodává právě společnost dalších lidí, využijte to třeba při oslavě narozenin, kdy vám nejbližší rodina a přátelé upřímně přejí všechno nejlepší.

5) Příroda. Tu má ráda většina z nás. Její výhodou je, že nehodnotí a nemá žádné předsudky, co a jak by mělo fungovat. Hlavně teď na jaře chodíme po lese, dýcháme jiný vzduch, vidíme, jak se příroda probouzí, všechno zelená a slyšíme po zimě zpěv ptáků a pozorováním toho všeho je nám skvěle a cítíme se odpočatě. Strom je takový, jaký je, a je na nás, jestli ho budeme obdivovat pro jeho nádhernou korunu nebo naopak pro jeho nedokonalost. Jednoduše je, jaký je.

Závěrem:

Tak co je tím vaším spolehlivým zdrojem, když se necítíte skvěle? Co nejlépe zafunguje? Umíte dobře rozeznat, kdy už na vašem vnitřním semaforu svítí červená?

Moje doporučení:
Jsou to naše i vaše vnitřní zdroje, dobře je využívejte ve svůj prospěch a v čase, kdy je situace složitější, si je opět připomeňte. Hledejte další a další, určitě se vám budou hodit. Využijte čas pro sebe a navštivte kurz, ve kterém si uvědomíte zdroje, které v sobě máte, ale nevyužíváte je a taky nevěnujete dostatek pozornosti.

Přeji Vám hezký den,

Zdenka

E-book: Kaizen -chci změnuKoučink: www.kouc-koucink.cz

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.

Jak dosáhnout vášně a větší radosti ze života?

Cítíte únavu? Říkáte si: „Co zase po mně bude ten šéf chtít?“ „Proč už mě nepovýšili, když jsem tady déle než kolega?“ Přestože jste absolvovali dovolenou a věnovali se jiným aktivitám než práci, máte pocit únavy a ztráty energie? Ze dne na den nedochází k syndromu vyhoření či vyhasnutí, je to určitý proces, který tomu předchází.

Tak jak je to s vámi? 

1) Člověk, který patří mezi perfekcionisty, to znamená, že je téměř posedlý tím, jak všechno dělat dokonale. Pracuje na 150 %. Jednak je v práci pod tlakem svých nadřízených, jednak pod tlakem svým vlastním. 

Dost často má v sobě zažitý nějaký model z dětství, kdy rodiče říkali „ty to zvládneš rychleji, úspěšněji atd.“ Setkala jsem se s takovýmto typem člověka na jednom kurzu, šlo o účetní. Kdykoli se rozhodovala, trvalo to poměrně dlouhou dobu. Stále v sobě řešila, jestli to rozhodnutí je správné. Co když existuje ještě lepší? Co když to opravdu dobře nepromyslela? Zvolit místo např. dovolené, to byl „velký problém“.

2) Většina lidí se zaměřuje na to, co nechce, místo toho, aby se zaměřili na co to, čím už disponují, a těšili se právě z maličkostí. Mimochodem – těch věcí, které v životě nemáme, myslím vymyslíme, pokud chceme, hodně. Rozhodně stojí za to uvědomit si, co už máme – ať už je to práce, kolektiv lidí, se kterými si rozumíte, nebo zdravé děti, milující rodinu, podporujícího partnera či nějaké nadání.

3) Žijeme životy jiných místo toho, abychom žili ten svůj. Bereme ohledy na kolegy, nepříjemné nadřízené či chudáka našeho nového partnera, který se rozešel se svou dlouholetou partnerkou a neustále se jí i přes naše naléhání věnuje. Co tak konečně myslet na sebe a užívat si i trochu egoisticky svého života? Být takový, jaký jsem, nesnažit se hrát navenek na „super mámu“ či „super kolegyni“?

4) Stereotypní práce nebo nesmyslná. Pokud neustále děláme podobné věci dokola, stávají se z nás roboti a je pak nutné neustále hledat jen pozitiva, proč v daném zaměstnání ještě zůstáváme. Práce nás nenaplňuje a bereme ji pouze jako zdroj obživy, dost často neznáme cíle a přicházejí protichůdné pokyny od nadřízeného. Čekáme na ocenění za naši práci, které bohužel nepřichází. Postupně ztrácíme motivaci a říkáme si: „Proč tam vůbec chodit?“


5) Ignorujeme vlastní únavu. Stálé si říkáme, že to nějak zvládneme, že to bude dobré, a signálům našeho těla nevěnujeme dostatek pozornosti. Jednoduše to zvládneme. Bohužel i naše fyzické schopnosti mají své hranice a tělo nám to brzy dá najevo.


Jedno video - technika, která pomáhá si uvědomit, co máme rádi a co děláme zbytečně a bere nám to životní energii:) Další videa na mém kanálu - Jak nastartovat změnu.

Závěrem: 

Mezi nejčastější skupiny, které postihuje syndrom vyhoření/burn out, patří pomáhající profese, učitelky, manažeři či manželé po dlouholetém vztahu. Pokud patříte k některé z těchto skupin, rozhodně stojí za to se nad tím zamyslet. Toužíte po změně? Zkuste ebook "Kaizen - chci změnu".

Moje doporučení: 

Když přijdete domů a cítíte se vyčerpáni, zkuste si vytvořit nějaký předělový rituál. Může to být 15 minut, kdy se někam zavřete, na nic nemyslíte, jenom vnímáte sami sebe nebo symbolicky přenecháte starosti před dveřmi a ráno si je „vyzvednete“. Vytvořte si svůj vnitřní spínač „mám volno a odpočívám“ nebo cokoliv podobného. Skvělá kniha "Vyhoření - jak rozproudit vlastní energii, nakladatelství Portál.

Přeji Vám hezký den,

Zdenka

Kurzy: www.edux.cz 
Ebook: Kaizen- chci změnu 

Instagram: Zdenka
Podcast: Zdenčin pokec - podcast úspěšných
Koučink: www.kouc-koucink.cz

 
Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.

Jak opět v sobě probudit energii?

Slýchávám různé příběhy, některé jsou velmi podobné, některé probíhají jinak, ale co je spojuje, je výrok „zapomněla jsem na sebe“. Jak se to projevuje? Eva mi řekla: „Jsem smutná, zničená a naprosto unavená. Štve mě nadřízená i mí kolegové, rozešla jsem se s partnerem a opravdu už nemám na nic náladu.“

Katka: „Pracovala jsem jako divá pro klienty, řešila jejich problémy, vydělávala jsem peníze a žila v šíleném kolotoči.“ K podnikání měla ještě rodinu. Najednou mi říká: „Uvědomila jsem si, že sedím u počítače a mám na sobě pyžamo, jsem neupravená s culíkem. Když jdu na nákup a potkají mě kamarádky, říkají mi, že nějak divně vypadám. Pak mi to došlo. Zapomněla jsem sama na sebe.“

Co bylo pro obě dámy, Evu a Katku, společné? Věnovaly svůj čas svému okolí, dětem, manželovi, partnerovi, kolegyním, klientům… Ale co ony samy??? Hodně času a energie věnovaly druhým. Možná to ode nich ani reálně nechtěli... Při reakcích kamarádek a lidí z okolí jim to naštěstí došlo. Dost a stačilo. Uvědomily si, že svoji pozornost zaměřují na všechny kolem sebe kromě sebe sama a byly téměř na pokraji vyčerpání.

Tak jak dál? 

Obě, Eva a Katka, začaly situaci řešit a začaly pracovat na sobě. Reakce, když si to uvědomily, byly různé. U jedné se projevila lítost: „Jak je vůbec možné, že všechno toto neignoruji, a sebe vynechat? Jak vůbec dojde k tomu, že všichni mají prioritu? Jak je možné zapomenout na to, co dělám ráda, co mě těší a co mi dává energii, pro veškeré své aktivity? Co ty stresy, které zažívám v práci?“

U Katky se projevil spíše vztek a zlost na sebe sama. Ukončila stávající pracovní poměr a nechala si čas na přemýšlení a rozhodnutí ohledně kariéry. Chtěla si uvědomit, co chce, co je důležité a kudy se vydat dál. Najít si svůj cíl. Sestavila si řebříček životních hodnot a kladla si různé otázky. 

Tipy, jak se měnit a pracovat na získání opětovné energie najdete na Youtube kanálu - Jak nastartovat změnu.


Závěrem: 
Představy, motivaci, sny a směr, kam se vydat, už našly. Otázkou je, jak zvládnout změnu a jak dlouho bude trvat, než dojdou do vytouženého cíle. 

Obě už teď vědí, že jsou na nové cestě, i když s obavami. Poučily se a ví, že  nový směr je lepší než ten původní, a hledají cesty, jak si splnit sen a přitom myslet na sebe a své potřeby.

Moje doporučení: 
Pokud zažíváte nějakou podobnou situaci, zkuste si doma udělat cvičení, kde na jednu stranu papíru napíšete, co Vám dodává energii, radost, vnitřní klid, a na druhou stranu, co Vám energii bere a co Vás rozčiluje. Podívejte se na obě oblasti z pohledu, na kolik to všechno opravdu mohu já sama ovlivnit. 

Třeba kreslení či čmárání mi dodává energii:)

Pokud nemám na něco vliv, budu se věnovat tomu, kde mohu něco udělat. Čeho je více? Zdrojů energie nebo toho, co mi ji naopak ubírá? Nakolik své vlastní zdroje opravdu využívám, když jsou pro mě tak důležité? Na co jsem zapomněla? Klidně mi napište do komentářů, na co zapomínáte v každodenním kolotoči.

Přeji Vám hezký den,

Zdenka

Ebook: Kaizen- chci změnu
Koučování: www.kouc-koucink.cz

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.

Jaké máte na sebe nároky?

Uvažujete  o výstavbě či předělávce rodinného domu a přitom máte svojí stálou práci?  Přemýšleli jste  vůbec o tom, jak to budete všechno zvládat? Co rodina? Kolik času jí budete věnovat?

Získali jste práci, po které jste toužili? Těšíte se na uplatňování svých nových nápadů?  Najednou zjišťujete, že sice nové nápady máte, ale vlastně nikoho nezajímají a končí v šuplíku. Situace Martina. Co se pak děje? Nadměrná nuda a nevytíženost vede k vnitřním nesnesitelným pocitům.

Příběh ze života č.1 
Martin velmi aktivní člověk, kterého práce těší a baví, naopak nemá využití a je z toho časem zcela unavený a vyčerpaný. Přemýšlí téměř až pro několika letech, co s tím udělá, zda si najde zaměstnání, ve kterém bude tvůrčí nebo si ještě zkusí ve firmě promluvit s nadřízeným o tom, jak se cítí a o čem přemýšlí. 

Příběh ze života č.2 
Ve své profesi zjišťujete, že se stáváte věkem jedním služebně nejstarším? Přemýšlíte, že když bude v práci reorganizace, že pravděpodobně vzhledem k věku a nižší aktivitě budete jedním z prvních, které uvolní? Pracovní situace Karly. Karla se vnitřně trápí, nechce se svěřit manželovi, rodině a stále odpoutává pozornost někam jinam. V práci si změny její nálady všimli i kolegové a nechápou, co se s ní děje. Vždyť zatím jí nikdo nic navenek neřekl ani neprojevil žádnou nespokojenost s jejím výkonem.

Jedna technika, která nám pomáhá opět nalézt zdroje:) Viz. video.

Co oba příběhy spojuje? 

Společnou odpovědí na tyto otázky je vysoké vlastní očekávání,  ať už je to v osobním životě nebo v práci. Někdy je to nadměrné zatížení toho, co po sobě chceme a ignorujeme. Naše očekávání toho, co zvládneme je přehnané.

Ignorujeme i ty situace, kdy naopak se "nudíme" jako v případě Martina a vnitřně si úplně sžíráme či Karly, která vnitřně zpracovávala své myšlenky a přesvědčení toho, co se bude dít. 

Závěrem:
Myslíme si, že zvládneme věnovat práci, rodině, do toho stavět či přestavovat dům, mít čas na sebe, kamarády a na své koníčky. Časem zjistíme, že to není možné, že nemáme tolik energie na všechno. 

Vypovídá postupně i naše tělo. Dočasně ignorovat některé signály zvenku se nám daří, ale do momentu, kdy nám vypoví tělo, ať už nevolností, nespavostí, bušením srdce nebo příznaky totálního vyčerpání začneme chápat, že situace je vážná. Podobné v situacích, kdy jsme velmi aktivní či naopak spíše pasivní a energie máme dost nebo situace, kdy nás naše vlastní myšlenky o tom, co by se mohlo stát vnitřně ničí a odebírají nám energii.

Moje doporučení:
Uvědomte si, když nastupujete do nové práce, jaké je Vaše očekávání a nakolik se plní. Pak se rozhodněte co uděláte, zda si s někým promluvíte, vyhledáte jinou pracovní příležitost atd. Vnitřní trápení a ignorace různých příznaků vede pouze ke zhoršení stávající situace. Zamyslete se nad tím, jaké máte na sebe nároky, jak si chcete rozvrhnout vlastní energií - ta je omezena, zbavte se svých iluzí o práci a vztazích. Je to jaká si prevence syndromu vyhoření. 

Věnujte se aktivitám, které Vám dodávají energii, odpočinek a radost. Pokud nejste spokojeni v práci, promítne se do partnerského života i naopak. Někdy pomáhá si utřídit myšlenky s někým neutrálním. Zkuste kamarádku či kouče.

Mějte se hezky,

Zdenka

Ïnstagram: Zdenkatkouč
Ebook: Kaizen- chci změnu
Koučování: www.kouc-koucink.cz

Pokud se Vám článek líbil - sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběrům článků. Děkuji.

Jak nakládáte se svojí energií? Syndrom vyhoření - burn out

Zažili jste situaci, kde jste najednou práci, kterou milujete a která Vás živí, najednou doslova nenáviděli? Cítili jste, že už nemůžete jít do své dílny či kanceláře, protože k ní cítíte jakýsi vnitřní odpor? 

Při pomyšlení vidět stejné věci a dělat podobné pracovní aktivity je Vám téměř na omdlení? Vzpomenete si na pocity, kdy jste 24 hodin neustále myšlenkami v práci, a dělá se Vám špatně od žaludku?
Příběh ze života...a technika, která pomáhá jako prevence syndromu vyhoření

Týká se pána, říkejme mu Vláďa, který několik let pracoval ve své truhlářské dílně. Když začínal, těšil se, neustále přemýšlel, koho by měl oslovit, jak by měl co nejlépe nabídnout své služby, pracoval na zdokonalování svých produktů, dával jim originální design. To mělo za následek, že si jeho výrobky začaly objednávat i velké nábytkářské domy.

Krůček po krůčku získával nové zakázky, zvyšovaly se také příjmy jeho malé firmičky a budoval si dobré jméno. Práce ho ovšem těšila až do momentu, kdy si začal uvědomovat nespavost, vnitřní neklid a své vzrůstající zdravotní potíže. Postupně se zhoršovaly jeho dýchací potíže, až byl donucen si udělat malou přestávku. Postupně narůstal i vnitřní odpor („Zase půjdu do dílny, která je plná prachu, je tam nedýchatelno“ apod.) a myšlenky, že ho čeká stále stejná práce, stejný postup a nekonečné přemyšlení o tom, zda na něco nezapomněl, zda prodá to, co vyrobil.

Čekaly ho problémy se spánkem, chození v noci po pokoji a neustálé myšlenky,

kterých se nemohl zbavit. Nakonec zůstal nějakou dobu doma. Postupně se změnila i ekonomická situace, takže o jeho produkty sice byl zájem, ale vždy byla stanovena finanční podmínka, za jaké je chtěl zákazník realizovat, což v současné ekonomické situaci už bylo nereálné.


Nyní se Vláďa stále zotavuje a prohlašuje, že je zapotřebí delší přestávka, aby se vnitřně uklidnil, zlepšila se jeho zdravotní situace a aby „zapomněl na vnitřní pocity nervozity“. Musela by taky přijít zakázka, která se vyplatí. 

Náš životní čas běží...jak ho využijeme?

Závěrem: 

Udělejte si delší dovolenou, změňte bydliště, pokud to jde, zkuste změnit profesi. Začněte dělat něco jiného. Především mějte kolem sebe rodinu a přátele. Práce, pracovní nadšení a nasazení jsou důležité, ale stejně důležitá je i Vaše partnerka, rodina, sportovní aktivity, trávení volného času a pěstování koníčků. Naučte se odpočívat! Prevence syndromu vyhoření je daleko lepší než napravování následků dlouhodobého přetížení! Zjistěte nebo si opět připomeňte, co je pro Vás důležité!


Moje doporučení: 

Vždy je dobré začít opětovnou inventurou (přednosti a rezervy) a začít přemýšlet o dalších plánech a aktivitách, seřadit si své životní hodnoty a prozkoumat, zda nedošlo během let k jejich změně. 

Zkrátka nalézt opět své vnitřní zdroje, abych začal opět pracovat. Na začátku zkuste kouče, který Vám pomůže vnímat "svět" jinak a podpoří vás. Rozvinutý burn-out čili syndrom vyhoření či vyprahlosti už patří do rukou odborníků. Inspirujte se v podcastech na blogu "Zdenčin pokec - podcast úspěšných" rozhovory s mými hosty nebo zkuste techniku "energetický kotel". Sledujte můj Youtube kanál - Jak nastartovat změnu?

Přeji krásný den,

Zdenka

Kurzy: www.edux.cz 
Ebook: Kaizen- chci změnu 
Podcast: Zdenčin pokec - podcast úspěšných
Koučink: www.kouc-koucink.cz

 
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním nebo se přidejte k odběru článků – děkuji

Jak dosáhnout flow? Tajemství úspěchu

Stává se Vám, že Vám čas plyne rychle? Je 10 hodin a najednou už jsou dvě? Někdy zase máte pocit, že minuta a půl hodina mají naprosto jiný časový rozměr? Do něčeho se zaberete a najednou zjistíte, že jste už měla být úplně jinde? Čím to je?

Jedna moje klientka Radka občas na setkání přicházela pozdě. Nejdříve jsem si říkala, mešká… Časem, protože se to opakovalo, jsem pochopila, proč tomu tak je, když mi řekla: „Ztratila jsem pojem o čase.“ Byla to malířka. Někdy, když přijde inspirace a nápady, tak jednoduše zapomeneme na všechno – na jídlo, pití i čas.

Pokud děláme činnost, která nás baví, jsme motivovaní, tak nám čas plyne rychle. Jsme v tzv. hladině flow. Flow v angličtině znamená tok, proud myšlenek. Pokud se cítíme dobře, jsme připraveni „pracovat“ a ani nevnímáme, co vlastně děláme. Flow je duševní stav, kdy jste v průběhu činnosti naprosto soustředěni a nadšeni. Je to cílevědomé zaujetí, při kterém člověk ovládá své emoce, a ty mu pomáhají k lepšímu výkonu.

Pokud je člověk otrávený, znuděný či apatický, nedaří se mu dosáhnout flow. Známkou flow je pocit radosti, nadšení při prováděné činnosti a taky to znamená, že naše schopnosti požadované k dané práci jsou pro nás optimální. Jedná se především o aktivní činnost – pokud se koupete ve vaně nebo sledujete film v TV, tak se do flow nedostanete. 

Kdo nejčastěji dosahuje „flow“?
Nejčastěji se to stává hudebníkům/sólistům, bubeníkům, kreativním profesím, sportovcům (maximální soustředění na výkon), programátorům či obchodníkům. Dochází k tomu i při hraní počítačových her. Není to však stav určený pouze pro výjimečné. Dobrým příkladem je i vzdělávání pomocí Montessori metody, kdy je nastaven nepřetržitý tok příležitostí a zkušeností pro studenty.

Co podporuje „flow“?

• Kreativní prostorové uspořádání
• Vizualizace – cesta ke zvyšování efektivity
• Využití různých schopností lidí jako příležitosti, ne jako překážky

Jak vytvořit flow na pracovišti?
Typickým příkladem je třeba prostředí ve společnosti Google nebo i v jiných firmách, kde je dobré pracovní prostředí, které podporuje právě tuto kreativní hladinu – flow. Zaměstnanci si mohou vytvořit optimální pracovní prostředí, vzít si s sebou oblíbený obraz, květiny, dokonce u některých firem je možné vzít si do práce i domácího mazlíčka. Pro zaměstnance je to taky vědomí, že to, co má rád, má u sebe, a tím se cítí lépe.

Nejlépe se flow dosahuje, pokud jsou stanoveny jasné cíle, zpětná vazba je okamžitá a je nastolena rovnováha mezi kapacitou (schopnostmi) a požadavky/příležitostí. Pokud zaměstnanec nevidí do organizačních plánů a neví, jaká je jeho role v organizaci, tak se snižuje jeho motivace.

Pokud cítíme, že jsme přetížení, tak je to tehdy, kdy naše dovednosti jsou nižší než požadavky na danou pozici či profesi. Říkáme si „Co když to nezvládnu?“, „Dělám, co můžu, ale nestíhám“. Oblast přetíženosti je vnímaná jako strach.
 
Opakem tohoto stavu je stav, kdy požadavky na naši pracovní pozici jsou nižší než naše schopnosti a dovednosti – tehdy se cítíme nevytížení a nudíme se. Tímto fenoménem „flow“, který se řadí ke stále populárnějšímu proudu pozitivní psychologie, se zabývá zejména americký psycholog maďarského původu Mihaly Csikszentmihalyi. Flow je opakem syndromu vyhoření.

Závěrem: 
Jak to máte v práci či v činnostech, které vykonáváte? Jak často jste ve flow? Jaké činnosti Vás tak pohltí, že ani nevnímáte čas? Chcete hledat to "Vaše Flow"? Můžeme to společně zkusit, napište mi nebo si zkuste koučování - může to být cesta, jak si uvědomit, kdy se cítím skvěle  a jaká profese mě baví, těší a živí.

Moje doporučení: 
Možná inspirace k zamyšlení, jakou práci vlastně vykonávám? Je pro mě náročná a stresující nebo mě naopak těší, pohlcuje a naplňuje radostí? „Člověk nepřestane pátrat, pokud je poháněn nějakým vášnivým zájmem".Teilhard De Chardin o motivaci
 
Přeji krásný den,

Zdenka

Koučink:www.kouc-koucink.cz
E-book: Kaizen - chci změnu
Tréninky: www.edux.cz
Podcast: Zdenčin pokec - podcast úspěšných

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním – děkuji.