Přestaňte o sobě pochybovat - Sebekoučink pro ženy

Jste zbytečně kritické sami k sobě? Máte občas potíže přijmout ocenění za práci? Jak přestat neustále o sobě pochybovat a očekávat skvělé výsledky? Jak uspět ve světě mužů? 

Navštívila jsem na setkání na téma "prokrastinace" a dostali jsem se k tomu, že vnitřní napětí zejména u žen dost často pramení z toho, že chtějí udělat za den určité množství úkolů. 

Potíž je v tom, že by si je stačilo napsat a k tomu připsat, kolik času na ně potřebují. Ve finále se pak zjistí, že den by měl mít daleko více hodin. Co z toho vyplývá?

Požadavky, které si klademe na sebe, jsou nesplnitelné, a způsobují, že si to vyčítáme. Někdy stačí opravdu málo: vzít si notes, dopsat čas potřebný k aktivitě a podívat se na to realisticky.

Dostala jsem tip na knihu "Sebekoučink pro ženy" od nakladatelství Portál. Protože hodně čtu, řekla jsem si - začnu jinak, a to podle názvů jednotlivých kapitol z obsahu. Vzala jsem si tužku a zaškrtávala v obsahu názvy jednotlivých kapitol. Najednou jsem zjistila: tohle mě zajímá, tohle a ještě pak tohle… Nevím, zda to byla práce překladatele či samotného autora, ale já to rozhodně ocenila.

Co mi tedy utkvělo v paměti? 

Dvě oblasti, z nichž jednou je práce s vlastním postojem (jak ho měnit a které postoje nás někam v kariéře i životě posunou). Důvěrně to znám, že je to těžké i sama u sebe. Postoje jsou důležitější než skutečnost. V různých situacích si sami sobě můžete říct: slova slyším, ale jaký postoj za tím je? Co mi ta moje reakce chce říct?

Jednoduše se podívejte na situaci z různých stran. Použijte jakési filtry. Najednou zjistíte, že těch možností je více.

Příklad: povyšování v zaměstnání. Naštvanost, jak to, že ne já? Já jim to ukážu… Proběhne v nás množství reakcí, a to, dámy, ruku na srdce, emočních reakcí od naštvanosti, dětinskosti, urážlivosti až po to, že třeba nejsem na to připravena nebo bych si o tom měla s někým z práce ještě promluvit.

Druhou oblastí je téma vlastního sebeobrazu. 

Většinou nám v životě dělá problémy to, jakou máme představu o sobě. Jakési naše vnitřní zrcadlo, do kterého nahlížíme, abychom věděli, jak se chovat. Pokud se nastolíte vědomě změnu v chování, propojí se to s Vašimi pocity a ovlivní to následně i Váš výkon.

Změna sebeobrazu nás uvede ve větší soulad s výsledky, kterých chceme dosahovat. Výrazným příkladem v praxi je role obchodníka a jeho vliv na nárůst prodeje.

Tipy na cvičení:

Rada zní: zkontrolujte si vlastní sebeobraz a zkuste cvičení.
Položte si otázku: Jakým je ten můj sebeobraz? Vezměte tužku a papír, ten rozdělte na dvě poloviny a na jednu stranu pište své odpovědi (přítomnost). K popisu využijte přídavných jmen.  

Položte si druhou otázku a využijte zbývající část papíru: 

Jaký by byl můj ideální sebeobraz? Pohrajte si s ním a rozvíjejte nápady, jaké by bylo, kdybych byla taková a taková (budoucnost- ideál). Srovnejte. Na co jste přišly? Stejné či rozdílné pohledy? 

♥ Dámy, pamatujte: ne talent a schopnosti určují vaše štěstí a úspěch, ale váš sebeobraz. ♥

Závěrem: 
Čeho si cením na knize, je fakt, že rady autorky jsou použitelné, neboť plně akceptuje naše evropské prostředí. Kniha mě inspirovala k napsání ebooku na téma "Kaizen-chci změnu".

Moje doporučení: 
Pokud chcete sami na sobě pracovat a váháte s investicí do koučování či návštěvy rozvojových kurzů nebo se obáváte, že si neudržíte změnu, kterou jste v sobě nastartovala, doporučila bych právě tuto knihu. Pracujte s ní. Navíc existuje už i v elektronické podobě. Já osobně miluji šustění papíru a možnosti podtrhávání, čmárání tužkou a vlepování barevných papírků, proto většinou čtu papírovou podobu.

Přeji Vám hezký den,

Zdenka

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.

Poučme se minulosti. To je dobrý začátek!

Potřebujete udělat změnu a moc se Vám do ní nechce? Cítíte, že už to není ono, ale stále nevíte, jak s tím pocitem naložit? 

Přiznám se, že změny nemám moc ráda, protože přinášejí hodně stresu, nových a pro mě neznámých věcí, u kterých si přesně nedokážu představit, jak budou fungovat a zda mi přinesou změnu, která v konečném důsledku bude pozitivnější. 

Na druhou stranu si jasně uvědomuji, že pokud změny neudělám, tak jednak budu litovat, že jsem to nezkusila, protože „co kdyby…“, a jednak si uvědomuji, že je nutnost zase pokročit a něco nového se naučit.


Do rukou se mi dostala kniha „Nový začátek“ s podtitulem „Jak nejlépe naložit s životem, který je před vámi“ (nakladatelství ANAG) od Briana Tracyho, kterého jako autora už znám a nějakých pár knih od něj o prodeji jsem již četla, a Renaty Kronowetterové. Tím, že jeho myšlenky znám, mě osobně kniha tolik nepřekvapila. 

Co vnímám jako praktické a využitelné, je dobrá příležitost přemýšlet o sobě, klást si různé otázky, které vlastně nemusíte sami vymýšlet, protože kniha jich poskytuje poměrně dost. Přináší různé návody, cvičení a otázky. Jsou v ní propojeny myšlenky zdatného a úspěšného obchodníka a osoby, která koučuje, přináší otázky k zamyšlení.


Pokud jste se ocitli na životním rozcestí a potřebovali jste se rozhodnout kudy kam,  prvním krokem na cestě k novému začátku je sebepoznání. Dopřejte si chvilku pro sebe a pro úklid myšlenek. Jděte si pro blok a propisku. Je to opravdu hodně otázek. Vybírám některé z knihy.

„Ať už jsme kdekoliv, je to jen zastávka na cestě jinam. Ať děláme cokoliv, dobře nebo špatně, je to jen příprava na něco dalšího, jiného.“ (Robert Louis Stevenson)


Otázky, nad kterými se zkuste zamyslet:
1. Jaké jsou vaše 3 nejdůležitější hodnoty v životě?
2. Kterých 3 úspěchů si v osobním životě vážíte?
3. Jaké jsou vaše největší přednosti jako osobnosti?
4. Které 3 zkušenosti z osobního či pracovního života hodnotíte jako nejhorší?
5. Co považujete za 3 největší chyby života?
6. Které 3 osobnosti současnosti nebo minulosti obdivujete?
7. Jaké byly 3 největší úspěchy vaší kariéry?
8. Jaká 3 slova byste chtěli, aby ostatní použili, když Vás popisují za vaší nepřítomnosti?
9. Jaké 3 nejdůležitější lekce v životě jste dostali?
10. Kdybyste měli možnost cestovat a měli dostatek peněz, jak byste chtěli trávit svůj čas?


Pokud jste na otázky odpověděli, je to skvělé. Hodně lidí ani takto nepřemýšlí a odpovědi ani nevypracuje. Henry Ford říká, že myšlení je ta nejtěžší práce, jaká existuje. To je pravděpodobně důvod, proč tak málo lidí myslí.

Hledáte další tipy pro změny, cvičení a inspiraci ve formě videí? Zkuste Youtube kanál - Jak nastartovat změnu.

Závěrem: 
To, čím Vás kniha obohatí, je možnost přemýšlet o sobě. Tím, že si odpovědi napíšete, můžete s odstupem několika dnů odhalit svůj způsob myšlení a věty, které Vás překvapí, či naleznete směr, kudy se vydat. Možná rozbouříte svoji hlavu, a tak Vám pomůže najít to, co potřebujete.


Moje doporučení: 
Všichni máme rádi pohodlí, bezpečí a všechno, co je kolem nás, a hlavně máme zkušenost a víme, co a jak funguje. Pokud už to v nás hodně vře a sžírá nás vnitřní nespokojenost, pak je jedinou cestou vykročení ze zóny našeho komfortu. 

Co mě ještě napadá? Zkuste si s někým promluvit o svých odpovědí, o tom, co jste si uvědomila. Nadhled a pochopení druhého pro Vás může být užitečné. Nechcete se Vám přemýšlet a máte rádi společnost? Přijďte ke mně do kurzu "Sebepoznání pro ženy" či "Cesta k úspěchu" nebo můžeme vyzkoušet koučování.


Přeji Vám hezký den,

Zdenka

E-book: Kaizen chci změnu
Koučink: www.kouc-koucink.cz
Youtube: Jak nastartovat změnu
Podcast: Zdenčin pokec
Kurzy: www.edux.cz


Našli jste pro sebe inspiraci? Dejte vědět i svými kamarádům. Děkuji. Připojte se k mým odběratelům blogu nebo Youtube kanálu Jak nastartovat změnu. 

Čas jako životní priorita

Jak nakladáte se svým časem? Ráda bych se podělila o jeden příběh. Byla jsem na prázdninách a náhodně po asi dvaceti letech jsem se potkala s kamarádkou. Z chvilky, kdy mě chtěla odvézt k tetě, se stalo fascinující a dobrodružné povídání. 

Andrea pracuje jako obchodní zástupce a prodává hračky. Neustále je v pohybu, jednou cestuje po Čechách, jindy po Slovensku či Polsku, jindy zase pobývá v Užhorodu. 

Když jsem poslouchala její zážitky, jak se obchoduje právě v tomto městě, nechápala jsem, že se do takového dobrodružství vůbec pouští. Připadalo mi to jako na Divokém západě. Andrea žije sama a vychovala syna, který studuje na VŠ a mezitím si vydělává na studium.

Naše vyprávění z hlediska struktury byl naprostý chaos, zajímalo mě téměř všechno a nebyl čas se dozvědět detaily jednotlivých životních událostí. 

Co si z toho všeho odnáším pro sebe?

Jednoduše ji obdivuji - má skvělý nadhled a přístup k životu. Neustále někde lítá, baví se, sportuje. Žije život naplno, a přitom je vážně nemocná. Podle diagnózy lékařů neměla už žít. Téměř šest let...

Žije a připadala mi šťastná. Bojuje úsměvem, přehlíží hlouposti a bagatelizuje. Každodenní problémy, kterým my věnujeme pozornost, nevnímá a neřeší. Využívá to, co má, a těší se z toho. 

V obchodní oblasti je velmi úspěšná. Klidně prezentuje pro 400 lidí a končí s úspěchem. Má originální nápady, kdy fotí momentky z obchodních cest, které pak používá vtipně v prezentacích. Klienti jí píšou a sami nabízejí pomoc v jiných oblastech. Dokonce ji občas berou i na dovolenou či léčebné pobyty. Obdivuhodný vztah klienta a obchodníka, hodně nadstandardní.

Když jsme se rozešly, měla jsem plnou hlavu povídání a příběhů, které mi v rychlosti vyprávěla. Jedno jsem věděla zcela jistě - že i pro mě to bylo… Ani přesně nevím, jak to nazvat, ale uvědomila jsem si, že bylo štěstí potkat ji.

Bylo to setkání, ze kterého budu těžit ještě dlouho, a když budu řešit nějaké problémy, zeptám se sama sebe, zda ten čas, co jim věnuji, je adekvátní.
 

„Čas je život. Nedá se vrátit ani nahradit. Marnit čas znamená marnit život. Ovládat svůj čas však znamená ovládat svůj život a plně ho využívat.“, Alan Lakein

Závěrem: 
Pro mě je Andrea úspěšná, i když pro Vás neznámá. Žije svůj život, a to aktivně. Dělá práci, která ji baví, a ví, že skvěle vychovala syna i přes životní překážky a komplikace. Hlavně se zase vracíme k tomu, co ženy dokážou a kolik úsilí a vnitřní síly a odhodlání v sobě mají. Tak proč se podceňujeme?

Moje doporučení:
„O štěstí nejsou romány. Štěstí se nevypravuje, štěstí se žije. Štěstí je nenápadné jako dobrý vzduch nebo zdraví.“, Marie Pujmanová.

Jak využíváte a nakládáte se svým životním časem? Napište mi a podělte se o své změny.

Mějte se prima

Zdenka
Koučink: www.kouc-koucink.cz
Chci změnu - ebook: www.kaizen-chci-zmenu.cz
Podcasty: Zdenčin pokec - podcast úspěšných
Chcete, abych dále psala? Dejte mi to vědět:) Jako kytka potřebuje vodu ke svému životu, já potřebuji reakce:) Sdílejte článek a doporučte jej ostatním přátelům. 

Jak nastartovat změny v životě? Aplikujte Kaizen

Představte si, že jedete na kole a najednou se před Vámi objeví obrovský krpál. Jak na něj budete reagovat? Někdo si řekne „Tak na to kašlu“ a sesedne z kola. Jiný si řekne: „Já to dám, mám na to!“ Ten pravděpodobně miluje výzvy. Jiný si řekne: „Tak jo, jedu pomalu, nějak dojedu.“ 

Pomůže si tím, že si bude všímat stromů a pojede od jednoho ke druhému. Jednoduše ignoruje velký kopec a soustředí se jen na malé úseky trasy, od stromu ke stromu, od patníku k patníku. A to je i podstatou metody Kaizen.

Podstatou této filozofie jsou spíše než výzvy pomalé, ale o to jistější kroky směrem k cíli.

V jakých oblastech využít metodu Kaizen?

Odstraňování různých zlozvyků jako rozčilování u řízení auta, při změně vzhledu či redukci hmotnosti, při nalézání nového partnerského vztahu, ale lze ji úspěšně využít i pro kariéru (např. v obchodní oblasti pro vylepšení poskytovaných služeb, zvládání trémy při projevu, zvýšení obratu u prodeje či pro posílení vnitřní motivace v pracovním procesu).

Ať už chceme realizovat jakékoliv změny v praxi, začínáme plánováním tak malých kroků, že si jich amygdala ani nevšimne. Díky tomu, že ty kroky jsou tak malé, nevyvolávají v nás vnitřní odpor.

A co je amygdala?
Amygdala je emočním jádrem mozku. Monitoruje všechny události v nás i mimo nás a je připravena kdykoli spustit stresovou reakci, pokud to uzná za vhodné. 

Informace do amygdaly přicházejí prostřednictvím našich smyslů a ona reaguje na vnější podněty i na naše myšlenky.


Pokud usoudí, že se naše tělo dostává do krize, spustí stresové hormony, aktivuje srdce, cévy a mobilizuje smysly. Aktivuje naše tělo ještě předtím, než si sami uvědomíme, o co vlastně jde. Jsou ale naopak situace, kdy nám není tolik prospěšná.

Dobrým příkladem, jak využít ve svém životě přístup Kaizen, může být např. hubnutí. Začneme pravidelně více cvičit a zároveň změníme jídelníček, naše tělo začne reagovat na bolest ve svalech – tělo vysílá signály „mám hlad“, „celé tělo mě z cvičení bolí“ apod., což vyvolá vnitřní odpor „jak mi bylo předtím dobře a teď mám hlad a ještě mě všechno bolí“ a najednou je náš původní cíl v nedohlednu. 

Co udělat proto, abychom v hubnutí zdárně pokračovali? Jednoduchá rada v duchu Kaizen zní: neprobudit amygdalu.

Jak tedy k tomu přistupovat?

Dělat tak malé kroky, které nás nezatíží a zároveň opadnou obavy z neúspěchu. Pojďme tedy aplikovat novou strategii. Náš mozek miluje otázky. Pojďme je cíleně využít pro svůj cíl.

Uvádím příklady otázek: 

• Co nejmenšího mohu udělat pro to, abych se více věnovala jakékoliv pohybové aktivitě? 
• Co mohu dělat pět minut denně pro to, abych si lépe připravila jídlo na celý den? 
• Jakou sportovní aktivitu jsem měla ráda jako dítě a mohu ji dělat např. dvě minuty denně? 
• Co je pro mě nejsnadnější vypustit z jídelníčku (či zmenšit porci) pro zdravější stravování? 

Určitě Vás napadnou další pro Vás vhodnější otázky. Hlavně neprobudit amygdalu.

Závěrem: 

Udělejte si z amygdaly kamarádku. Malinkatých změn si nevšimnu ani já, ani amygdala. Jde o to, že tímto způsobem spolehlivě boříme své špatné návyky a budujeme nové návyky, které se udrží. 

Co to nakonec přináší nám samotným? 

Vidíme výsledky ve formě lepší postavy, máme povznášející pocit ze sebe samých, věříme v to, že v sobě máme dostatek trpělivosti, disciplíny a vytrvalosti, a jsme úspěšní v tom, co měníme.

Moje doporučení: 
Zjistíme, že máme nové možnosti pro sebe ať už v jiném typu oblečení, či v nových sportovních aktivitách. Je to sice časově náročnější, ale o to trvalejší. Ceníme si toho, že jsme dosáhli svého cíle. A o to přece jde! 

Říct sám sobě: „Já to dokázal/a“. V jaké oblasti se pustíte do změn? Napište mi, podělte se o své změny nebo zkuste koučování s pastelkami - hravě, zábavně a kreativně.

TIP: Můj e-book na téma "Kaizen - chci změnu" aneb průvodce změn v životě. Jako bonus obdržíte i 365 koučovacích otázek a návod, jak si vést kreativně Deník vděčnosti kreativně.


Přeji Vám hezký den,

Zdenka

E-book: Kaizen - chci změnu
Koučink: Osobní změna nebo sketchnoting
Workshopy, webináře: www.edux.cz

Workbooky: www.edux.cz/workbooky

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.

Jak se poučit od starší generace?

Již druhým rokem spolupracuji jako dobrovolnice s Klubem aktivního stáří v Praze. Známí a kamarádky se mě ptají, proč to dělám a jaké to je, pracovat se staršími lidmi.

K těmto dámám ve věku 77 až  97 jsem se dostala díky své klientce, která chtěla udělat něco dobrého a věnovala klubu svůj nádherný obraz. 

Povídala si o mne s paní, která vede aktivity v klubu. Setkaly jsme se a paní mi říká: „Co kdybyste něco udělala taky pro nás?“ V duchu jsem zaváhala. 

Neuměla jsem si představit, zda mě budou dobře slyšet, jak si budou věci pamatovat. Když budu chtít, aby četly krátké citáty, jak nám to půjde.

Zamyslela jsem se a říkám, klidně, mám ráda změny, zkusíme to jednou. Z jedné návštěvy se stala pravidelnost a moje školení se opakují. Na ně chodí pravidelně cca 20 žen a příležitostně, z času na čas, zavítá i nějaký muž.

Toho dámy podezírají, že si z mého kurzu kreativity a rozvoje paměti dělá seznamku. Uznávám, že dámy mají nesmírné množství energie a mnohdy jsou aktivnější než běžní účastníci v kurzech.

Kuriózní mi připadalo, když jsme domlouvaly termín na další setkání. Byl to velký problém. Jak vás máme někam zařadit? Chodíme cvičit, na vaření a pak na jazyky. Pochopte nás, musím mít čas i na domácnost, no ne?  Jasně, tak to chápu. Některé z nich měly v daný týden plnější diář než já.
 
Co mi to přináší?

Naučila jsem se, že je nutné zamyslet se nad tím, jak a na co se ptát. Nelze se ptát na budoucnost a někdy je obtížné se ptát i na minulost. Po první schůzce jsem věděla, že tam budu chodit a že mně to dodává energii a obohacujeme se navzájem. Po prvním setkání mě celý obličej bolel, neustále jsem se smála, jinak to ani nešlo. Nálada je vždy skvělá.

Především dámy se těší pozornosti, protože část z nich už ztratila hodně přátel. Vděčně je poslouchám a hledám ty krásné vzpomínky a to, co rády četly, navštívily či dělaly. Dost často jsou to maminky významných herců, lékařů, takže chápu, po kom ten smysl pro humor mají.

Občas se vyskytnou situace, kdy se všechny zasmějeme. Ptaly se mě, co to je koučování? Tak jsem kreslila a vysvětlovala. Jedna  dáma se mě zeptala, proč nemají možnost mít koučování? Paní považuje podporu svého rozvoje za velmi důležitou. Na to se ze skupiny ozvala jiná paní a říká: „Já jsem ráda, že žiju…“ Paní, co se ptala, byla profesorkou historie.

Závěrem:
Jsem ráda, že to, co umím, mohu úspěšně využívat i tady. Zároveň je potřeba se dále učit a rozvíjet. Dělám něco, co chci, a vidím v tom smysl. Navíc všichni stárneme a bylo by fajn chodit do nějakého takového klubu, mít kamarádky a někoho, kdo se mi bude věnovat tak jako já jim. Budu se tam cítit příjemně a na chvilku zapomenu na bolesti či starosti. Doporučuji tento článek.

Tvoříme, kreslíme a třeba i takto:

Moje doporučení:
Využívejte toho, co umíte. I kdyby to bylo jenom tak, pro svůj dobrý pocit. Posune Vás to dál a zároveň i ty ostatní, co s vámi pracují. „Vzdělání je nejlepší cestovné pro stáří.“ (Aristotelés ze Stageiry). Děláte i vy něco pro radost? Máte nějakou podobnou zkušenost? Napište mi, budu moc ráda.

Přeji Vám hezký den,

Zdenka

E-book: Kaizen-chci změnu
Koučink: www.kouc-koucink.cz

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.

Všedné zážitky, které nás nesmírně obohacují

Když cestuji jinak než obvykle, sbírám různé zážitky. Potkávám různé lidi a seznamuji se. To mě na tom docela baví. Pak mám pocit, že jsem měla den delší než obvykle. 

Hlavně jde o to, že daný den byl pro mě jiný, daleko bohatší na nové podněty. Tak jsem se vydala na firemní trénink autobusem do Tábora.

Firma byla v blízkosti nádraží, takže super. Řekla jsem si, že využiju čas v autobusu a něco si na výuku přečtu. Měla jsem s sebou i nějakou novou publikaci k tématu - skvělé, čas strávený cestováním ještě využiju. Publikaci si prohlédnu a bude dostatek času a klid.

Jaké však bylo moje překvapení, když pan řidič po výjezdu z Prahy spustil rádio s hlasitou hudbou ve stylu filmu Vesničko má středisková a hrály hity, které jsem už dlouho neslyšela. Navíc to není můj šálek kávy. K mému překvapení si začal i prozpěvovat. Hudba zněla velmi hlasitě, rozhodně se nešlo soustředit na nic. Vyzýval cestující, že si můžou taky prozpěvovat, což mě udivilo.

Všem u předních dveří při vstupu se omlouval, že vzadu reproduktor nefunguje. Já si v duchu říkala, proč ten nefungující reproduktor není nade mnou. Nakonec jsme zvesela a za zpěvu dojeli do Tábora.


Na začátku cesty jsem přemýšlela, zda jsem si měla či neměla stěžovat, nakonec jsem to vzala jako krajovou exkurzi, a navíc, když jsem viděla to jeho naladění, nechtělo se mi jít do sporu a cestující na dané lince to asi znali. Podle výrazů v jejich tvářích jim to nevadilo. Brali to jako běžnou záležitost nebo alespoň mi tak připadali.

Napadlo mě, proč dopravce prodává na daný spoj jízdenky, možná by byly vhodnější vstupenky. Každou chvíli jsem očekávala nástup nějakých dam v krojích. Holt jiný kraj, jiný mrav.

Závěrem:
Já se přenesla do jiného času. Možná i lehce zavzpomínala na staré hity rodičů. Holt vidět někoho v takovém nadšení, to bylo docela neobvyklé. Nazpátek jsem se rozhodla jet raději vlakem a doufala jsem, že tam žádné novinky nezavedly.

Moje doporučení:
Je na vás, jak se zachováte v dané chvíli. Já jsem si sama pro sebe z tohoto zážitku odnesla to, že si velmi dobře budu pamatovat tuto cestu jako něco netradičního a vymykajícího se z běžného cestování. Rozhodně tím nezanevřu na takový druh cestování. Spíše budu čekat, kdo přetrumfne tento můj zážitek.


Přeji Vám hezký den,

Zdenka

E-book: "Kaizen - chci změnu"
Koučink: www.kouc-koucink.cz

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.

Žijete opravdu svůj život nebo podle druhých?

Milujte příběhy? jste zvědaví, jak dopadnou? Já ano:) Před více než rokem jsem se dostala ke knize od Miltona Ericksona (psychoterapeut spoléhající se také na "nevědomé učení"). Myslela jsem si, že ji nepřečtu nebo že bude těžká. Nakonec jsem ji četla a hltala jednotlivé příběhy, tak jako jeho studenti, kterým byly určeny.

Nevím ani přesně proč, ale v hlavě mi utkvěl jeden příběh dvou manželů.

Pán se věnoval psychoanalýze a podnikal v dané oblasti již dvanáctým rokem. Jeho manželka mu vedla záznamy a kancelář. Zajímavé bylo to, že oba měli svého psychoanalytika a pravidelně již několik let využívali jeho služeb.

Když přišli za Ericksonem, chtěli řešit své manželství a krizi, která u nich probíhala. Oba je vyslechl a zeptal se jich, zda navštívili místní horu. Ne, nebyli na ní. A co botanická zahrada, navštívili jste ji někdy? Ne. Pána tedy poslal M. Erickson na kopec a paní do botanické zahrady.

Na další den se setkali a položil jim otázku, jaké to bylo, vylézt na ten vrchol, pro pána a jaké to bylo, strávit den v botanické zahradě, pro paní. Pán byl nadšen, sděloval své zážitky a říkal, že se tam rozhodně vrátí, paní byla v zahradě, byla otrávená a znuděná.

Další den došlo k prohození úkolů, paní lezla na kopec a pán vyrazil do zahrady. Reakce byly podobné: pán byl nadšený a paní popisovala, jak při každém kroku nadávala, že se nechala přesvědčit k takové věci. Už si nemá nechat vnucovat to, co nechce.

Milton se jich zeptal: „A co byste dělali, pokud byste měli příležitost rozhodnout se sami, kam půjdete? Zkuste to.“ Pán se vrátil opět do botanické zahrady a paní opět lezla na kopec. Tím jejich terapie skončila. Když se pak vrátili domů, oba si nechali čas na promyšlení, co dál s jejich životem. Oba šli za psychoterapeutem a dali mu výpověď. Paní došla za advokátem a požádala o rozvod. Teď už jsou rozvedeni.

Co objevili?
Pán i přesto, že dlouho podnikal, měl ve svých pracovních věcech nepořádek, protože je uklízela manželka a neměla k tomu vztah. Manžel se zajímal daleko více o pacienty než o manželku. Oba si mysleli, že jsou šťastni. Paní se snažila vyhovět manželovi, dělala, co musela. Ale nebyla to její volba. Uplynulo hodně let.

Závěrem: 

Paní se dívala na svůj život z jiné perspektivy a pochopila, jaké to je, dělat něco, co vás nebaví a co vás nesmírně nudí. Došlo jí, že už má všeho dost. Pán našel znovu motivaci žít a vnímat věci kolem sebe. Dal svoji kancelář do pořádku. Teď jsou šťastni.

Moje doporučení: 

Vnímejte svůj život. Věřím, že učení se přes příběhy jiných je skvělá věc. Příběhy mají skvělou vlastnost, že rozvíjejí naši fantazii a my hledáme souvislosti směrem sami k sobě a většinou právě ty pozitivní. 

Takže poslouchejme a přemýšlejme, zda náhodou neslyšíme v nějaké trošku jiné podobě právě ten náš příběh. Pokud přemýšlíte o změně v životě, zkuste můj e-book "Kaizen - chci změnu".

Přeji Vám hezký den,

Zdenka

Youtube: Jak nastartovat změny
E-book: Kaizen - chci změnu
Podcast: Zdenčin pokec - podcast úspěšných

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.