Naučte se v ženách číst

Je pozdní jaro, všechno kvete, lidé mají spoustu energie, jsou vitální, běhají, jezdí na inlinech a...více si všímají druhého pohlaví. Když vidím páry lidí různého věku, nemohu nevzpomenout na jednoho svého klienta, který mi vyprávěl, jak se mu nevede navázat trvalý vztah. Byl to úspěšný muž, ale v této oblasti se mu nedařilo a nedařilo a nedařilo.

Aktivita mu rozhodně nechyběla, navazoval vztahy, kde se dalo, i přes seznamky. Ale ať se snažil sebevíc, žádný vztah mu nevydržel. A tak jsem se rozhodla dát právě mužům, kteří jsou na tom podobně, několik rad.

Jak udržet vztahy z pohledu ženy? Co se nám ženám líbí?

1.) Milujeme romantiku,  svíčky a květiny
Jestliže máte partnerku a občas jí květiny jako pozornost věnujete, určitě jí to potěší. Dáte-li však ženě květiny po hodně dlouhé době, může zpozornět a přemítat, proč jste to tak najednou udělal. A odtud už není daleko k podezření, že jste něco provedl :-) Pak nezbývá než říct třeba: „Uvědomil jsem si, že tě v tomto ohledu trošku zanedbávám. Od teď ti budu květiny nosit častěji.“
 

2.) Rozdílnost smyslových preferencí
Častá oblast, ve které vznikají konflikty a nedorozumění. Ve způsobech vnímání jsme my lidé rozdílní. Říká vám partnerka, že ji slovně nevyznáváte lásku? Čeká na vyjádření toho, co k ní cítíte? Pak je tzv. auditivní typ. To, že ji máte rád, potřebuje slyšet.

Zmiňuje se vaše žena, že ji neobejmete tak často, jak by si přála? Potřebuje spíše cítit, že ji máte rád? Pak patří ke kinestetickému typu - mluví o tom, jak co cítí. 

Líbí se dámě vašeho srdce, když jí přinesete květiny nebo drobný dárek či uděláte nějakou dlouho odkládanou práci v domácnosti? Nebo jí řeknete, ať si odpočine, že dnešní večeři vaříte vy, a ona je nadšená tím, jak ji milujete? Pak je vizuální typ  - důkazy vaší lásky potřebuje vidět.

3.) Všímáte si, když má vaše partnerka něco nového na sobě? Oblečení, nový účes či líčení? Komentujete to? Oceníte to? Nebo si toho vůbec nevšimnete? Možná to nepovažujete za důležité, ale vaše žena ano. Chce se vám stále líbit a tímto dává najevo, že o sebe pečuje. Pochvalte jí nové šaty, řekněte jí, jak moc jí sluší. Pokud se vám její nový účes či barva vlasů opravdu líbí, složte jí kompliment. Dejte jí najevo, že jste změnu zaznamenal. Pozor však na poznámky typu: „Kolik to zase stálo?“ Jestliže to není příliš časté a nerujnuje to rodinný rozpočet, je to v pořádku. Žena se prostě chce líbit. Vždyť mužům u žen záleží na kráse mnohem víc než ženám u mužů.

4.) Máme rády vůně
Příjemný pánský parfém dokonale doplňuje kouzlo muže. Říkat „vždyť jsem přírodní“ ve chvíli, kdy jste velmi cítit potem, nás moc neokouzlí.

5.) Holení
Nemáte holení rádi, protože vaše pleť zčervená a vypadáte jako pubertální mladík? Někomu se to líbí, ale je dobré znát partnerku a vědět, zda jí okouzluje vaše hladká a voňavá pleť či drsný severský vzhled.

6.) Chodíte s novou partnerkou a neustále pomáháte té bývalé? Protože jste spolu strávili několik let, tak tu pomoc cítíte jako závazek? Myslíte, že to vaše současná partnerka ocení? Určitě ne! Rozhodněte se, které chcete věnovat pozornost. Možná tím trpí obě.

7.) Usmívejte se!
Serióznost si nechte do práce či na obchodní jednání. Dejte nám najevo, že se těšíte z naší přítomnosti a že jste s námi rádi. Zapomeňte na problémy v zaměstnání a buďte plně a radostně s námi.

8.) Sděluje vám partnerka, co zažila v průběhu dne?

Vyslechněte ji a neanalyzujte, Většinou nejde o zásadní problém. Vaše žena se jen potřebuje podělit o své zážitky. O rady či analýzu situace nestojí. Pokud ano, o váš názor si umí říct. Vím, že jako chlap musíte předkládat řešení, ale ne vždy je nutné něco řešit. Časem se naučíte vypozorovat, kdy jde o důležitou věc a kdy se vaše žena chce jen vypovídat.

Jednoduchá typologie lidí - Jak nastartovat změnu - Youtube kanál:)

Moje doporučení:
O své vztahy pečujte o svou zahrádku. Dívejte se na ní a pozorujte, co krásného vám na ni roste. Zda vám nezačíná zarůstat plevelem či zda dokonce některé květiny nechřadnou. Pokud hledáte partnera využijte možnost koučování a pokud chcete předejít v budoucnosti potížím ve vztazích, jděte na kurzy sebepoznání či typologie lidí.

Závěrem:
Jak udržet ve vztahu spokojenost? Určitě vzájemně komunikovat a případné problémy řešit společně a hned v zárodku. Nenechat je narůst do obludných rozměrů. Zajímat se o druhého. Sledovat, zda se v průběhu vztahu něco nezměnilo. Důležité jsou tolerance, důvěra a kompromisy. Chápat vzájemné odlišnosti a brát je tak, že nás mohou i vzájemně obohatit.

A jen s humorem a nadsázkou brát výrok Oskara Wilda, který řekl: „Muž a žena. Jak by si ti dva mohli rozumět? Vždyť oba chtějí něco úplně jiného. Muž ženu a žena muže.“ :-)

Jeden tip – nedávno jsem viděla v TV seznamování ve tmě. Bez předsudků. Jednoduše toho druhého nevidíte a on pochopitelně nevidí vás. Můžete si jen povídat. Pokud vás zaujme, ať už svým hlasem či obsahem povídání, dáte mu do kapsičky své telefonní číslo. Po seznamovací části následuje část společenská, kdy partnery/partnerky vidíte. Podle hlasu můžete začít pátrat po svém „vyvoleném“ nebo jít domů a za pár dnů zavolat a sejít se.

Není to seznamování pro každého, ale  rozený experimentátor to možná rád zkusí.

Přeji Vám krásný den,

Zdenka

Twitter: zdenka_t
Ebook: Kaizen- chci změnu 
Koučování: www.kouc-koucink.cz
Podcast: Zdenčin pokec - podcast úspěšných

Užitečný článek? Podělte se o něj se svými známými na Twitteru, Facebooku a jinde. Děkuji. 

Vyjděte ven ze své ulity

Někde na twittru nějaká dáma napsala, že už ani nemá zónu komfortu. Neustále ji překračuje...Donutilo mě to zamyslet se, jak je to s neustálým překračováním zóny komfortu.

Přemýšlela jsem se nad tím, jak to mám já anebo jak to mají lidé kolem mě. Překračovaní zóny komfortu je důležité pro rozvoj vlastní osobnosti, realizace změny v životě a učení. 

Na druhou stranu si myslím, že samotná zóna je pro nás důležitá. Pokud se nám mimo komfort moc nedaří, tak se vracíme a načerpávám sílu na opětovné vykročení. Zkoušíme to opět a hledáme cesty, jak uspět.

Připomíná mi to fáze učení. Jednoduše někdy nevíme, co by se nám v životě hodilo umět, časem to poznáme. Pak přijde období, kdy zjistíme, že se něco nového chceme nebo i potřebujeme naučit.  Změnit dosavadní návyky díky změnám ve firmě, v partnerství, v ekonomice či v týmu. Tak začíná proces učení.  Zjišťujeme, co nám v životě funguje a nefunguje. Děláme přitom chyby, což je v pořádku.  Chce to čas a vývoj.

Souvisí to taky s osobností člověka. Někdo potřebuje neustále adrenalin, výzvy a jen tak je to pro něj v pořádku. Většina lidí preferuje rovnováhu. Mít svoji zónu bezpečí/pohodlí a zároveň z ní vykračovat. Pokud příliš často zónu překračujeme, může toho být na nás moc. Stres, nervozita, hodně nových věcí.

Pokud zase příliš málo zůstáváme ve svém vývoji stát, tak se ve finále začínáme postupně propadat dozadu. Jak a podle čeho teď poznáte, jak jste na tom Vy? Kdy jste naposledy ze své zóny vykročili? V čem jste chtěli podniknout změnu?  Jak se Vám v tom daří?

Co si vzpomínám u sebe. Napsala jsem ebook Kaizen- chci změnu, což jsem ještě neudělala. Zuzana Taucová tvoří nádherné enkaustické kartičky, se kterými se skvěle pracuje v kurzech kreativity i při koučování. 

Vyzvala mě, abych je zkusila používat, dala na ně zpětnou vazbu. V současné době se už připravuje knížečka i s návodem (více lektorů a koučů se podílelo na přípravě) pro práci s dětmi, dospělými a při workshopech, které vedu pro seniory. Pak jsem šla na podnět kamarádky na Restaurant Day (možnost si prodat své kuchařské výtvory). 

Pro ty, co to neznají, je to ojedinělý kulinární festival, dokonce se do něj zapojila Praha a některá další města (Brno, Beroun, Děčín, Lednice, Jeseník). Na jeden den se v Praze otevře dvacet neformálních restaurací.

V listopadu 2015 bude další příležitost si přijít ochutnat saláty, pomazánky, dorty, sladké kuličky atd. Tak vyrazte do ulic, pochutnejte si a nechte se inspirovat! Příště si možná malou restauraci na jeden den zatoužíte otevřít sami!

Co to znamenalo pro mě?

Příležitost vyzkoušet si prodej, okusit atmosféru a vidět, kdo tam chodí, jak se prodává a co jde nejvíce na odbyt. Pak jsem uspořádala kombinované setkání nad mým novým ebookem „Kaizen – chci změnu“ s výrobou zmrzliny společně v týmech. Cukrárna byla takovému nápadu otevřena, a tudíž jsem měla příležitost vyzkoušet si něco nového. 

Chodím se dívat na ukázkové školení, workshopy a stále se ptám jak využít pro sebe to, co jsem tam viděla, slyšela, zažila...

Závěrem:   
Tam, kde končí zóna pohodlí, začíná změna. Odcházíte ze stereotypů a začínáte se učit a poznávat nové země, věci, aktivity a činnosti. Já se taky učím a každý den.

Moje doporučení: 
Jděte a vyzkoušejte si nové věci. Potkáte nové lidi, posílíte si sebevědomí, hodně věcí si znovu uvědomíte, pocítíte i pestrost života. a citát na závěr „Není hanbou nic nevědět, ale je hanbou, nechtít se ničemu učit.“ Neznámý autor.

Přeji Vám krásný den,

Zdenka

E-book: Jak naplno žít a pracovat odkudkoliv
Ebook: Kaizen- chci změnu
Koučink: www.kouc-koucink.cz
Podcast: Zdenčin pokec

Užitečný článek? Podělte se o něj se svými známými na Twitteru, Facebooku a jinde. Děkuji. 

Nalaďte se na přítomný okamžik

Ráda jezdím na dovolenou do oblastí, kde je mimořádný klid. Takovou oblastí je pro mě Srbsko tím, že nemá moře a léto je tady mimořádně teplé je tady v těch menších městech a vesnicích téměř nulový turistický ruch. Přesto stále zachovalá příroda. Nejedná se o atraktivní lokality s množstvím lidí, což mě těší a pobyt tam si užívám.

Takové prostředí je ideální na relaxování a útěk z města, když vás přepadají pocity, že potřebujete dobít vnitřní baterky.

Je to čas být jednoduše sám se sebou. Takové místo bych doporučila lidem jako prevenci syndromu vyhoření, stress management anebo těm, co hledají odpovědi na některé životní otázky. V každodenní rutině je těžké být sám se sebou a koncentrovat se na své pocity a emoce.

V rámci kurzů osobního rozvoje a koučování od klientů často poslouchám „tak rád bych dělal nějakou stupidní práci na poli či zahradě, abych nemusel přemýšlet.“ Místo, kde si mohu vychutnat přítomný okamžik a nikam se neženu, vnímám dokonale přítomnost. 

Užívám si hlasů ptáků, dívám se na čápy, jak nalétávají do svých hnízd, pečují o mladé, poslouchám v dáli kukačku a pozoruji, jak létá hmyz a broučci na kytkách.  Sedím na břehu jezera a sleduji žáby, je jich tady hodně, vodní hady a tak, co všechno nám příroda poskytuje.

Jelikož jsme na vesnici v Srbsku, tak se seznamuji s domácím zvířectvem jako prasátka, slepičky, kohout - viděla jsem druh, který vyzobává údajně na zahradě ze země klíšťata... Jmenoval se Perro. Je to kohout.

Vypadal jako dokonalý tanečník samby nebo nějakého latinsko- amerického tance. Hned mě okouzlil. Dokonce slyší i na jméno. Tak jsem ho zavolala, sednul si ke mně na lavičku. Mohla jsem ho hladit. Jsem typické městské dítě, a tak objevuji. Vypadal nádherně. Byl celý černý, vzadu peří, které mělo modrý odstín. Jedním slovem fešák. A měl kamarádku Bellu.

Zkrátka sedím, jen tak s ním a zakazuji si jakékoliv myšlenky. Jdu se projít a koukám po lidech. Jsou srdeční, mají velikou chuť dělit se o své zážitky a já poslouchám a poslouchám. Nakonec, co mi zbývá, když jazyku rozumím tak na 50%. Za to je to skvělý trénink na pozorování řeči těla a neverbálních znaků. I když nerozumíte, hodně věcí si domyslíte a v zásadě to vůbec nevadí.


Trénujete schopnost naslouchat a pozorovat, což je velmi užitečné. V jazyce, ve kterém dokonale rozumíme, občas některé informace jednoduše vypouštíme. Osobně používám pojem, že občas si zapínám svůj filtr. Dívám se na oblohu a pohyb mraků, které se pomalu plouží. Představuji si, co vytvářejí jednotlivé mraky za obrazce a vymýšlím jich co nejvíce. Přítomný okamžik je krásný. Hodně lidí žije v minulosti nebo v budoucnosti. Škoda.

Závěrem: Ať už děláte cokoliv, soustředěnost na přítomnost vám pomáhá koncentrovat síly, a tak je můžete maximálně využít. Sedněte si na lavičku, k vodě či někam na louku a pozorujte co nejvíce detailů kolem vás.

Objevili jste něco nového? Kde se právě nacházíte vy? Co vidíte kolem sebe? Jakou barvu mají stromy, obloha či květy? Jak vypadá cesta domů z práce? Potkáváte na ní stejné lidi anebo pokaždé nové? Kolik detailů si pamatujete? Třeba už se v takové formě nezopakuje.

Moje doporučení: Vychutnejte si přítomnost, je skvělá. Soustřeďte svoje síly a vjemy právě na ni. Může vás uchránit od obav z budoucnosti či nepříjemných pocitů z minulosti. Nic nejde vrátit, proto si to užívejte. Kdy jste takto odpočívali vy? Napište mi. "Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života.", Robert Fulghum      

Přeji Vám krásný den,

Zdenka

Twitter: zdenka_t
Kurzy: www.edux.cz
Ebook: Kaizen - chci změnu
E-book: Digitální, nezávislí a volní
Koučink: www.kouc-koucink.cz
Užitečný článek? Podělte se o něj se svými známými na Twitteru, Facebooku a jinde. Děkuji.

Vydejme se do světa tajemných dobrodružství...

Zvu vás na cestu do kouzelného lesa plného dobrodružství. Chcete okusit příchuť neznáma? 

Stát se odvážným a objevovat taje krajiny kolem sebe? Představte si...jdete lesem, vnímáte jeho klid, energii, harmonii...možná uvidíte, co jste ještě neviděli...

Pomalými a opatrnými krůčky vstupujete do kouzelné pohádkové krajiny, kde možná spoustu věcí neznáte....tím lépe...máte úžasnou šanci vidět nové věci...možná objevíte, co jste kdysi znali, ale už dávno zapomněli...a začnete se rozpomínat, připomínat si a s úsměvem vzpomínat.

Může to být lákavé, tajemné i trochu nebezpečné, především však poznávací. Potkáte třeba roztomile a pozitivně naladěné postavičky...jé...a co je to támhle? 

Skřítkové z pohádky, kterou jste jako děti měli tak rádi.  Jú...tam za stromy jsou převelicí obři, za skálou vykupují strašliví a škodolibí démoni, se kterými si neumíte poradit...

Jak budete pomalými krůčky procházet tajemnou krajinou, přijdete na křižovatky. Na některých budete přesně vědět, kam odbočit, na jiných zůstanete stát a budete se dlouze rozhodovat, který směr je ten správný...Vlevo? Vpravo? Rovně? 

Podobně je to i v našem životě. Tím, že překračujeme pro nás určité meze, neznámé oblasti, učíme se novým věcem, poznáváme nepoznané. A zažíváme různé pocity...radost, smutek, překvapení, obavu, strach nebo pláčeme smíchy.

Vlastně jakákoli změna je cestou takovým pohádkovým lesem...těšíme se na výlet, ale někdy se i obáváme neznámého. Co si vzít sebou? Co nás čeká? Koho na cestě potkáme? Jaké zážitky nás čekají? Jaká kouzla zažijeme? Kým se staneme, jakými budeme, až z toho lesa zase vyjdeme?

Lesem se má kráčet opatrně - mohou na nás číhat nástrahy. A měli bychom být vnímaví, nechceme přece přijít o něco atraktivního či objevného.

Proto jsem si při psaní ebooku „Kaizen chci změnu“ vybrala právě tuto japonskou filozofii, která je velmi jednoduchá, ale její vliv na realizaci změny a toho, co způsobí v životě, je obrovský. 

Tak jako jdeme lesem pomalu, ale jistě, tak můžeme měnit a prozkoumávat sami sebe. Vnímáme své pocity, klademe si v duchu různé otázky a hledáme na ně uspokojivé odpovědi. Hrajeme si a hlavně docházíme k poznání, co chceme od života a jaká změna je právě ta žádoucí a proč.

Kreativita je pro nás v situaci, kdy se hledáme, úžasným pomocníkem. Pátráme po cestách, technikách, nových příležitostech v životě. Využila jsem svých zkušeností, příběhů klientů a též toho, co jsem se v kurzech a ve svém životě naučila.

Závěrem: 
Pokud jste v neznámém terénu, hodí se vám mít u sebe kompas či nějakou navigaci. Třeba by právě můj ebook mohl být tou vaší navigací, abyste vyšli z lesa plní zážitků, nové energie a elánu začít šťastně žít, protože budete vědět, odkud kam se chcete dostat. A je jenom na vás, jaké tempo si zvolíte. Dne 19.5.2015 proběhl křest e-booku, ale o tom někdy příště.

Moje doporučení: 
Svou pozvánku zakončím citátem od Robert J. Mckain:  Nejčastější příčinou toho, že nedosáhneme svých cílů, je skutečnost, že zabíjíme čas tím, že děláme nejdříve druhořadé věci.

Přeji Vám krásný den,

Zdenka

Twitter: zdenka_t
E-book: Kaizen -chci změnu
E-book: Digitální, nezávislí a volní
Podcast: Zdenčin pokec - podcast úspěšných

Užitečný článek? Podělte se o něj se svými známými na Twitteru, Facebooku a jinde. Děkuji.

Okořeňte si svůj život, tak jako já!

V poslední době se přede mnou otevřel kouzelný svět lákavých chutí, barev a vůní. Co všechno jsem objevila? Mnoho tropických druhů ovoce včetně tamarilla.

Šťavnaté korejské nashi, karamboly, rambutanu, granátové jablko, patří mezi mé nejoblíbenější, daleko častěji se u nás usídlil ananas, papája a několik typů grepů.

Testovala jsem čerstvou kurkumu, tamarind,  plaitains - banány a zamilovala se do karobu. Užívám si, chodím po farmářských tržištích, exotických obchodech (indické, vietnamské, SAPA atd.) Vše si prohlížím, ptám se a mám radost z poznání toho, co neznám. Nasávám nové pro mě neznáme chutě, barvy a vůně.

Mám ráda kreativitu a v těchto plodech, bylinkách a koření je dostatečný prostor na její využívání. Jednoduše si hraju a kombinuji, co by mě nenapadlo, ochucuji tím, co jsem si myslela, že je jenom tak na mlsání a chroustaní, tvořím a experimentuji se zdravými dobrůtkami.

Ze zeleniny jsme vyzkoušeli různé druhy salátů, mangold, medvědí česnek, miluji bílou a černou ředkvičku, kterou večer chroustám a navíc po pořízení spiralizéru vypadá úžasné.  To jíte, i když zpočátku nejste fanouškem ředkvičky. 

Dále testuji bataty a topinambury. Ochucuji a pojídám různé druhy semínek od konopných, dýňových, slunečnicových až po sezamové. Nadchla mě chia semínka do dezertů a nápojů.

Seznámila jsem se s cizrnou (vč. černé), ze které vyrábím hummus a taky s quineou. Mimochodem víte, že obsahuje velké množství vápníku? 

První seznamovací fáze s novými plody byla „aha a co já teď s tím“? Pokud dostanu něco nového, koukám, pak přichází druhá fáze, kdy nové pochutiny různě překládám, abych to neviděla. Třeba se toho ujme někdo jiný. Někdy ano, ale....Pak je třetí fáze vyhledávaní na internetu a testovaní. Čtvrtá, připravuji a ochutnávám.

Většina různých dezertů se povedou, ale stává se, že i ne. Na některé chutě si potřebujete i zvyknout. Jednoduše je neznáte a nemusí vám hned chutnat. Když si, ale uvědomíte, co to přináší vašemu tělu, zkusíte to jinak, a tak nakonec uspějete. Vše souvisí hlavně se změnou pohledu.

Co patří k mým dalším objevům? Dýňový olej, který mi moc chutná, no pozor, zároveň barví tmavě zeleně salát.Můj oblíbený dezert? Avokádo s banánem, troškou vody a raw kakaa. Dobře rozmixujte, až se vám vytvoří hustá a hladká hmota ve formě pudingu. Ochuťte např. kustovnicí nebo rozinkami. Navrch můžete nasypat mleté oříšky.

Můj oblíbený nápoj?  Okurková limonáda. Okurky, trochu zázvoru, voda, citrón, a pokud chcete trochu sladší, tak lžička medu. Rozmixujte dohromady. Hlavně do skleničky brčko, dodá tomu správný efekt.

Změna stravování vedla k úbytku váhy, získání elánu, vitality a příležitosti využívat, i když v jiné formě kreativitu. 

Co jsem se doteď naučila?
1.) I když není některé jídlo úplně chuťově skvělé, vědomí, kolik je v něm minerálů a vitamínů mě naučilo akceptovat různé chutě.

2.) Můžete jíst neustále, protože je vaše trávení díky převaze ovoce a zeleniny velmi rychlé. Dosáhla jsem v tomto ohledu veliké radosti, mohu hodně a často jíst.

3.) Svět stravování se nesmírně obohatil o koření, barevné kombinace a překvapení, co nové chutě přinesou.

4.) Nové obchůdky, změny restaurací a lidí, se kterými se teď potkávám.

5.) Poznaní, že jídlo není zatěžující a po obědě vyčerpávající, ale jste schopni svoji energii a bdělost udržet.

6.) Pochutiny, které nevypadají moc barevně a vábně, patří většinou chuťově mezi ty nejlepší.

7.) Když vidím 2 - 3 barvy jídla, připadá mi to takové chudé a nudné.

8.) Učím se, co s čím rozhodně nekombinovat.

9.) Našla jsem netradiční způsob seznamování, stačí chodit po ulici s pytlíčkem naklíčených semínek. Co to je? Co to jíte? Připadala jsem si jako pejskař.

10.) Změnily se i moje chutě. Zjistila jsem, že nepotřebuji cukr. Sladit lze i jinak a přírodně. Hodně jídel jinde připravovaných než doma mi připadá přesolených.

Co závěrem dodat? 
V našem životě přicházejí různé etapy a nastávají změny, ve kterých přemyslíme co dál, máme pocit, že to staré už není ono a že nás to tolik neuspokojuje. Po delší době jsem se potkala s mou klientkou a vyprávěla jsem jí, co jíme a jak měníme stravovací návyky. Najednou mi říká, už mě taky nebaví jíst ta samá jídla, ráda bych vařila z potravin, co jsou kvalitní - zdravé, jednoduché, pestré a plné různých chutí. I ona touží po změně. 

Moje doporučení: Objevujte, kouzlete i s jídlem, zkuste něco, co naruší Vaši zónu komfortu a uvítejte do svého života nové věci, chutě a zvyky.  Třeba se sejdeme na nějakém společném kurzu „nevaření“. Jak August Ferdinand Bebel řekl: „Nic netrvá věčně, ani příroda ani lidský život, jediná trvalá je změna“, tak tímto ji i já činím. Napsala jsem e-book "Kaizen-chci změnu" v duchu mé oblíbené filozofie Kaizen. Toužíte po změně? Nečekejte, čas běží!!!

Přeji Vám krásný jarní den,

Zdenka

Twitter: zdenka_t
Kurzy: www.edux.cz 
Ebook: Kaizen- chci změnu
Podcast: Zdenčin pokec - podcast úspěšných
Koučink: www.kouc-koucink.cz

Užitečný článek? Podělte se o něj se svými známými na Twitteru, Facebooku a jinde. Děkuji.

Jak jsem odhalila tajemství Škarohlída

Mám slabost pro pampelišky, o to byl můj zájem větší o knížku pod názvem „Koučink duše - cesta ke klidu a radosti ze života“. 

Co na pampeliškách přímo zbožňuji? 
Líbí se mi jejich žluté hlavičky, ale hlavně mě fascinuje jejich proměna na ty odkvetlé. Připadají mi jako takové malé padáčky, které si můžou letět směle do světa. Něco podobného jsem cítila při čtení knihy od autorky Michaely Merten (nakladatelství ANAG).

Potěšilo mě, když jsem zjistila, že je manželkou Pierra Franckha, od kterého jsem už několik knížek četla. Je opravdu docela těžké, po několika stovkách přelouskaných knížek z oblasti osobního rozvoje, najít něco úplně nového a překvapivého.

Zaujaly mě osobní zkušenosti autorky i přemýšlení nad vlastním životem – výhrami i pády. Sympatické povídání je blízké mě i dalším čtenářům, protože každý občas míváme podobné myšlenkové pochody.

Co mě úplně nadchlo? Kapitola o mužíčkovi v uchu, prostě nemá chybu. Škarohlíd mě zaujal na tzv. první přečtení, lépe by se hodilo „první pohled“, protože takové malé individuum máme téměř každý. No, co si budeme povídat...

Taky vám neustále někdo do všeho kecá, aniž byste stáli jeho názory? Komentuje téměř všechno, když váháte a nejste si jisti? Přemýšlíte o změnách či nových věcech? Říká, tohle vůbec neumíš, proč se do toho vůbec pouštíš? Ty by si chtěla tohle dokázat? Tak to si asi úplně padlá na hlavu. No, není ti dobře, tak jak jsi? 

Tak takhle nějak to funguje, hlavně v momentech, kdy nevíte, kudy dál. Pak nastoupí tato osůbka a všechno ví a zná. Je nesmírně 'pozitivní' a podporující, avšak naprosto jiným směrem než Vy potřebujete. Někdo mu říká vnitřní kritik, někdo mužíček, někdo ošklivý trpaslík.. 

Jak mu říkáte vy? 

Za prozrazení jména Vám budu vděčná, třeba i z důvodu, abych se s ním nepotkala, protože mě příležitostně navštěvuje. Dva a více by už bylo moc.

Co tedy s tou osůbkou? 

Nebo ještě nemá jméno? Zkoušeli jste tohoto mužíčka trpaslíka poslat na výlet kolem zeměkoule či na pustý ostrov? Říct mu, já už tě nepotřebuji a tvé rozumy už vůbec ne. Milý zlatý, jsme už nějakou dobu spolu. Co takhle si od sebe vzájemně odpočinout? Vím, že si velmi pohotový v různých radách, ale ta tvoje podpora mě od všech aktivit spíše odvádí.

Většinou, když se rozčiluji a bojuji vnitřně s tímto „fešákem“, tak se nikam moc nedostanu. Tak mě napadlo jít přátelskou cestou a svému vnitřnímu miláčkovi říct, co kdyby sis udělal dovolenou a podíval se někam jinam? Odkud vůbec přicházíš? Nejvíce by mě zajímalo, který dobrák tě za mnou poslal? Rodiče? Přítel? Učitelka?

Takhle zmateně to občas vypadá v naší hlavě. Milióny různých myšlenek. Proč je přesila právě v těch negativních a energii ubírajících myšlenek než těch povzbuzujících? Je to pro nás lehčí. Nepotřebujeme vyvinout energii, překonávat sami sebe, dokonce se učit nové věci, protože máme rádi pohodlí?

Zkuste pozvat do svého nitra jinou osůbku, dejte ji/jemu jméno a zadejte nové úkoly. 

Změňte scénář, ve kterém jste doposud hráli. Vysvětlete ji/ jemu důležitou roli ve vašem životě. Cokoliv, co se vám podaří a máte z toho radost, prostě když cítíte, jak se vám vlévá krev do žil, ať vás pochválí. Řekne, tak to se ti povedlo. Udělala si to báječné. Jsi šikulka.

Závěr: 

Minule jsem se dívala na film s Johnem Deppem „Hledání Země – Nezemě.“ Motiv byla pohádka Petr Pan a závěrečná scéna byla o vílách. Byly krásné, jemné, tančily křehce a jednoduše, byly moc roztomilé. Takovou vílu bych chtěla mít i já. 

Byly bychom nerozlučné kamarádky, které by se podporovaly v nepříjemných situacích. A kdyby přišel zase ten Škarohlíd, tak bychom mu s úsměvem zamávaly a řekli sbohem.  Pro tebe už tady není místo!

Moje doporučení: Kniha měla přidanou hodnotu pro mě právě díky různým životním zkušenostem autorky. Ponaučení? Negativní myšlenky nás nikam nedovedou a kniha pomáhá přelomit a uvědomit si toto. Změnou myšlenek získáme radost, vitalitu a stáváme se aktivními ve vytváření vlastního života.

Přeji Vám krásný den,

Zdenka

*********

📌 Sledujte mě na Instagramu: @Zdenkakresli

📌 Konzultace, workbooky a kreativní tipy: www.edux.cz/eshop
📌 Koučování s pastelkou: www.edux.cz/koucovani
📌 Ke stažení: 365 koučovacích otázek

Užitečný článek? Podělte se o něj se svými známými na Twitteru, Facebooku a jinde. Děkuji.

Kouzlo jednoduchosti!

Nevím, co mě to postihlo, ale začátek roku byl zvláštní. Hned 2. 1. 2015 jsem se rozhodla, že je potřeba vymalovat. Začalo to chodbou (říkala jsem si kousek, jenom tak trochu něco). Pak to byla kuchyň a ono to pokračovalo dalšími věcmi.

Myslím, že těch různých impulzů bylo více, jenom jsem je tolik nevnímala. S kamarádkou, která měla velmi ráda osobní rozvoj, kupovala knihy a tak dále, mi říká – víš, je to za mnou a knihy jsem prodala za symbolickou částku.

Najednou jsem četla zprávu další kamarádky, že měla nějaký problém v domě. Dostala se do situace, kdy přemýšlela, co by si měla vzít rychle sebou a co je pro ni důležité.

A pak nastal den 2. 1. 2015 a můj vnitřní hlásek mi pořád dokola říkal "zbav se i dalších věcí.“ Uvědomovala jsem si, že potřebuji nutně uvolnit prostor kolem sebe a uspořádat vše jinak, že potřebuji "něco vyhodit". Tak jsem postupně "likvidovala věci", třídila a rozdávala. Vymýšlela, co a jak. Taky to máte podobně?

Jak jsem procházela skříňky a poličky, padl mi zrak na moje oblíbené knížky a rozhodla jsem se je pustit dál, aby sloužily někomu dalšímu. Vytvořila jsem hromádky. Jedna putovala do knihovny, dvě bych chtěla využít pro akce, kde zjistím, jak to mají s knížkami ostatní, co čtou a co je inspiruje. Třeba tam potkám zajímavé lidičky a něco spolu podnikneme. 

Nutkání redukovat věci mě ještě plně neopustilo. 

Navíc jsem objevila film, který mě v tom ještě vydatněji podporoval. Také jsem potkávala lidi, kteří na mé překvapení, řešili stejné stavy mysli, což mě upřímně potěšilo. 

Zpět k tomu filmu. Byl to dokument z finské produkce o 26-letém mladíkovi, který si vyklidil byt tak, že zůstal prázdný. Jen tak mimochodem - rozhodně to byl veliký kontrast s plným bytem na začátku filmu. Všechny věci z bytu včetně oblečení odnesl do skladiště.

V úplně prázdném bytě zůstal nahý. Určil si pro sebe pravidlo, že každý den půjde do skladu a vezme si jednu věc, kterou pro život nutně potřebuje. Mladík začal kabátem. Ten se skvěle hodí - lze ho využít na spaní jako improvizovaná postel, dále jako přikrývka atd.

Člověk najednou zjišťuje, jak umí být kreativní a vynalézavý. Takto to pokračovalo každý den. Někdy vynechal i několik dnů, aby si vzal více věcí. Projekt trval 365 dnů. 

Na jeho konci mladík přesně zjistil, které věci už nepotřebuje, a co mu zůstalo ve skladu. Měnil se i jeho osobní život. V průběhu roku chodil za babičkou a povídal si s ní o tom, zda mají věci, které vlastní, natolik důležité hodnoty.

Hledáte další tipy? Podívejte si i na další techniky, jak si uklidit myšlenky:)

Závěr: 

Musím konstatovat, že reálně používáme ze 100 % věcí v bytě, myslím prostě všech, možná jen 20%, možná i méně. Opravdu všechno potřebujeme? Moc se mi líbila věta od Zuzky Taucové o zjednodušování věcí a tu mám stále v uších (mimochodem moc hezky píše a tvoří). Taky mé rozhovory na blogu Zdenčin pokec s digitálními nomády v podcastu úspěšných.

Moje doporučení: 
A co na to říká věda? Feng-šuej? Okolí a prostředí nás ovlivňuje a tím se mění i naše vnitřní struktura. Tak si říkám, že by nastal čas na výraznou změnu? Čistím si hlavu, srdce a mysl. Uvidíme, jak dlouho.

Přeji Vám krásný den,

 

Zdenka

*********

📌 Sledujte mě na Instagramu: @Zdenkakresli

📌 Konzultace, workbooky a kreativní tipy: www.edux.cz/eshop
📌 Koučování s pastelkou: www.edux.cz/koucovani
📌 Ke stažení: 365 koučovacích otázek

Užitečný článek? Podělte se o něj se svými známými na Twitteru, Facebooku a jinde. Děkuji.